1.

Úvod

2.	Fejeton v "Sedmičce"

3.	Moderní technologie a doba u nich strávená

4.	Děti a internet

5.

Závěr

"Téma ´Děti a moderní vzdělávací prostředky´ jsem si vybrala z toho důvodu, že se v současné době často pohybuji mezi rodinami s malými dětmi (ať už předškolního či školního věku) a sama jsem čerstvou matkou třináctiměsíční velmi vnímavé a všetečné holčičky, která už odkoukala, k čemu slouží TV, DVD, VHS ovladače, mobilní telefon, který si přikládá k uchu, že mikrovlnná trouba pípá, na pračce se dá krásně kroutit všemi kolečky, které pak navíc i svítí, uvnitř se něco náruživě točí atd. Až díky této skutečnosti jsem si začala plně uvědomovat, kolik a jaké druhy možností vzdělávání dítěte v dnešní době existují a jak je těžké se v nich orientovat, sledovat jejich modernizaci a neváhat se rozhodnout pro tu právě Vám nejlépe vyhovující.

Společenský a technický život konce dvacátého a začátku jednadvacátého století jde již dlouhou dobu hekticky kupředu a lze jen těžko odhadnout, kam až dojde a jaké následky bude mít pro lidské pokolení. Pamatuji si (ne sice detailně, ale vím, že to bylo někdy kolem roku 1989) na fejeton v ´Sedmičce´, pozdější ´Sedmičce pionýrů´ - tehdejším časopise pro mládež, který pojednával o situaci ve školství, konkrétně na základních školách kolem roku 2032. Článek popisoval průběh školního dne a jediný fantaskní detail, který mi dodnes utkvěl v paměti líčil, jak se bude školní výuka odehrávat na střechách škol, kde budou žáci pohodlně uvelebeni na jejich šikmých i rovných plochách. Prostor nad střechami bude zakryt lehce vyrolovatelnou zateplenou skleníkovou fólií se zabudovanými kolektory fungujícími na podobné bázi jako dnes ty sluneční, které budou sát energii z atmosféry, udržovat tak ve ´střešním vakuu´ teplo a zabezpečovat možnost pohodlné výuky i v zimním období. Nebude již existovat tradiční uspořádání tříd ve školních lavicích a když budou děti využívat školních chodeb, budou se po nich pohybovat na kolečkových bruslích či na samo-jezdících botách. Učitelé (a byli to dle autora tohoto fejetonu stále ještě lidé?) budou mít k ruce asistenty-roboty, kteří jim velmi usnadní práci při komunikaci s žáky.

Nakolik byl autor tohoto fejetonu vzdálen realitě? Většina z nás se onoho letopočtu dožije a bude moci tehdejší science fiction porovnat se skutečností. Vraťme se ale do současnosti a ukažme si, jaký dopad mají moderní technologie na dnešní děti.

Je zajímavé narážet ve statistikách na čísla např. o japonských dětech (a určitě to nemusí být jen děti této technologické velmoci), které si již před dovršením dvou let života umí samy zapnout ovladačem televizi, video, DVD přehrávač či jiné mechaniky a tráví před těmito moderními prostředky denně i více jak čtyři hodiny. Nejen řada rozumných dětských psychologů mi dá za pravdu, že tak dlouhá doba je velmi velmi varující a nebezpečná a i když se následující poučení snadno píše, ale hůř realizuje, takový čas by měly děti trávit hraním si s hračkami, svými nejbližšími či venku na procházkách a na hřištích s vrstevníky. Věřím však, že se najde i spousta bláznivých technických nadšenců, kteří budou proklamovat, že začít s technikou již od plenek je výborná průprava do dalšího života a takový človíček, že se v ní pak jistě snadněji zorientuje a najde na trhu práce lepší uplatnění než ten, který dětství trávil s hračkami, nad pohádkovými knížkami, prarodičům na klíně apod. "

Práce do předmětu Moderní vzdělávací technologie - Univerzita J. A. Komenského, Praha.