1.

Úvod

2.	Trest smrti - národní zvyklosti

3.

Technika

4.	Justiční omyly

5.	Trest smrti - historický vývoj

6.	Druhy trestu smrti

6.1.	Svržení z výšky

6.2.

Upálení

6.3.

Otrávení

6.4.

Pověšení

6.5.	„Svatá gilotina“

6.6.	Elektrické křeslo

6.7.	Plynová komora

6.8.	Smrtící injekce

7.

Závěr

"Vybral jsem si téma Trest smrti, protože mě tahle problematika velice zajímá. Valná většina obyvatel České republiky se domnívá, že by trest smrti měl vejít opět v platnost. Já jsem proti tomuto tvrzení, ale zároveň i platný právní řád naší republiky,který tento trest nepřipouští. Přes všechny význačné klady a zápory trestu smrti, bych rád napsal tuhle práci nezávisle na předsudky lidí, ale i své vlastní. Pokusím se přiblížit historii hrdelního trestu, ale zároveň i moderní techniky sloužící k usmrcení člověka v souladu s platným právním řádem.
Pokládám si otázku, zda se změnilo něco od dob minulých, zda se vyvíjí právní systém a s ním i nová technika, která slouží k popravování, a zda Česká republika působí jako moderní stát, vzhledem ke zrušení tohoto trestu, nebo se tak stáváme nemoderním státem?? Ale pro řadu států je stále hrdelní trest neodmyslitelný a v trestním právním řádu platný.
Každého roku je ve světě na základě řádného rozsudku popraveno přes 2000 mužů, žen a dětí. Počet exekucí se za posledních patnáct let zdvojnásobil.
Protože mnohé národy oficiálně trest smrti zrušily, domnívá se mnoho lidí, především Evropanů, že tento nejvyšší trest již patří minulosti nebo že je to jedna ze zvyklostí, které jsou odsouzeny k zániku.
Naopak, s hrdelním trestem počítá legislativa nejpočetnějších národů světa, představujících devět desetin světové populace.

Trest smrti se řídí politickými, náboženskými, finančními a jinými úvahami i zvyklostmi, ale v celé historii je pro něj příznačné neustálé hledání, možno říci pátrání po co nejstrašnějších, nejodpudivějších postupech, jaké si lidská představivost dokáže vybavit. Cíl je jediný: exemplárnost trestu, jehož smyslem je odstrašit každého, kdo by chtěl přestoupit přijatá pravidla a ustálený řád. V mnoha státech se pořádají hromadné veřejné popravy, někde jsou dokonce vysílány televizí. Stále se vyskytují starobylé tresty s tisíciletou tradicí, jako je stětí, pověšení, ukamenování, bičování, ale vedle toho se využívá i nejmodernější techniky a vědeckých poznatků, jako je plynová komora, elektrické křeslo, nebo smrtící injekce.

Co se týče techniky, na počátku sloužil hrdelní trest především k utrpení odsouzeného, aby si provinilec odpykal svou vinu formou utrpení, nešlo ani tak o holý fakt vzít někomu život. Ale co se od té doby změnilo?? Což není plynová komora jen současnou formou udušení, jak ho praktikovali již staří Peršané? Není snad elektrické křeslo, na němž se vnitřnosti upečou a uvaří, jen dokonalejší formou někdejší hranice? A není snad smrtící injekce, lidmi zmítaná jako tiché usnutí, jen prostá replika podání jedu u starých Řeků, jen ne ústy, ale nitrožilně? Lidské krutosti se nikde neotvíralo tak široké pole působnosti jako to, které ji poskytovala po celá staletí „smrt z rozhodnutí zákona“. Spoustu neznalých pohlíží na dnešní vykonávání trestu smrti moderní technikou jako rychlý a bezbolestný trest. Ale není tomu tak.

Ale nejprve bych pohlédl na samotnou Justici a omyly v ní. V 19. století, několik slavných matematiků, jako například Laplace, Cournot nebo Poisson, zkoušelo na základě počtu pravděpodobnosti vypočítat, jaký je poměr mezi justičními omyly a rozsudky, které byly vyneseny právem. Matematická pravděpodobnost justičního omylu je podle věhlasného učence u hrdelních rozsudků 1 ku 257. Američtí profesoři Hugo Bedau a Michael Radelet ukázali, že jen ve 20.století bylo v USA uznáno 349 lidí vinných za zločiny které nespáchali, a dostali trest smrti. Za stejné období bylo 23 nevinných také popraveno. Tato čísla přitom zahrnují jen případy, kdy byl skutečný vrah odhalen a kdy justiční orgány svůj omyl uznaly. Americké sdružení pro občanské svobody odhaduje, že ve skutečnosti činí počet nevinně popravených 25.

Ale vraťme se na úplný počátek… Zprvu bylo k těmto hrozný trestům využíváno i zvířat, jako například v Egyptě sedm století před Kristem, kdy byli odsouzenci nuceni plavat v řece plné krokodýlů. Nebo na Cejlonu, kdy sloni vycvičeni speciálně k tomuto účelu vyhazovali odsouzence vysoko do vzduchu, načež je při dopadu nabodli na své kly. Nejhanebnější ale zároveň i nejpotupnější trest šířený po celém světě, bylo předhazování odsouzence psům. Tento trest byl rozšířen jak v Orientě, tak v Číně, v Japonsku nebo v Africe a velmi často i v Evropě a byl vyhrazen zlodějům, lupičům, uprchlým otrokům a později také křesťanům.
Germáni znali jiný zákonný trest, vyhrazený ženám: odsouzenkyně byla přivázaná za vlasy k divokému koni a usmýkaná k smrti. Ve Francii a Anglii však trest roztrhání koňmi byl určen především otcovrahům.
Popravy pomocí zvířat začaly dávno před křesťanskou érou a přežily i nástup křesťanských císařů. Usmrcování zvířaty tak přetrvalo až do 5. století."

Práce kompilačního charakteru. Čerpáno z: http://www.mravenec.cz/henry/File-hist/Trest-smrti.rtf.
; http://www.verryskovy.estranky.cz/clanky/jine.
Právnická fakulta Masarykovy univerzity Brno, Katedra teorie práva.