1.

Úvod

2.	Tramvajová doprava

3.

Metro

4.	Nadzemní vysokorychlostní kolejové tratě

5.	Železniční doprava

6.	Autobusová doprava

7.	Silniční doprava

8.	Letecká doprava

9.	Vodní doprava

"Tramvajová doprava

Tramvaje bývají označovány slovem Trolley a dělí se na Light Rail (rychlodrážní tramvaj) a Streetcar (klasická tramvaj).
V historii byly tramvajové linky zřizovány ve všech větších městech, stejně jako v Evropě. Od poloviny 80. let, hlavně díky ropné krizi, však znovu dochází k rozvoji.
Tento druh dopravy je například ve městech: Buffalo, Dallas, Los Angeles, San Francisco, Washington D. C. atd.

Metro

Metro najdeme pouze ve velkých městech jako je Chicago, New York, ... Podzemní dráha v New Yorku využívá vlaky, které jedou sami bez řidiče, sami si přehazují výhybky, sami si ve stanicích zastavují a sami se vyhýbají ostatním vlakům.
Existuje zde také tzv. lehké metro. K jeho vybudování jsou potřeba menší náklady naž na to klasické, ale jeho kapacita je při použití stejného množství vlaků nižší. Staví se hlavně ve městech se zhruba půl milionem obyvatel, kde by to klasické bylo příliš velké a nevytížené. Tento druh bývá často nadzemní. Vidět ho můžeme v Detroitu nebo v Miami.

Nadzemní vysokorychlostní kolejové tratě

Efektivní alternativa automobilové dopravy ve městech sužovanými permanentními dopravními zácpami. Např. v San Franciscu nebo Pittsburghu.

Železniční doprava

Železniční síť USA je nejdelší na světě, ačkoliv od 20. let minulého století se snižuje její délka i počet přepravených osob. Stále přepravuje velké množství nákladů, zejména těch objemných, dále kontejnerů a tzv. piggyback nákladů (kamionů přepravovaných na vagonech).
Těžká krize amerických železnic se od r. 1936 vytrvale lepší. Příjmy opět byly větší 4 miliard, po prvé od r. 1931. Přesto, že příjem se vždy opíral hlavně o nákladní dopravu, přikročily železnice k pronikavému zlepšování osobní dopravy. Jízdní řád byl přepracován, doprava zrychlena, elektrizace zdokonalena poznáním, že elektrizace vlaků a autobusů nejlépe čelila poklesu dopravy za hospodářské krize, rozmnoženy aerodynamické lokomotivy, zvýšen komfort ve vlacích m. j. i tím, že zavedeno ochlazování a ozonování vzduchu, zlevněno jízdné, avšak jen pro síť na západě a jihu, takže Interstate Commerce Commission - která byla uzákoněna pro regulaci mezistátní železniční dopravy v r. 1887 - nařídila s platností od 1. čna 1936 snížení osobních tarifů z 3,6 centů za míli na 3 centy pro Pullmanovy vozy a na 2 centy pro ostatní vozy. Osobní doprava začíná tak hráti v hospodářství amer. železnic důl. roli, kdežto ztráta místní nákladové dopravy a dopravy na kratší vzdálenosti, způsobovaná soutěží autobusovou a motorovou vůbec je nahrazována intensivněním dopravy dálkové. Železnice jsou podnikem soukromým; od pros. 1917 do 1. března 1920 se však nacházely pod kontrolou federální správy. Veřejný zájem je zastupován Mezistátní obchodní komisí (ICC), po jejímž vzoru zřídily i jednotlivé spolkové státy své komise, jejichž vliv na železniční politiku je též velký.

Autobusová doprava

Autobusová doprava se rozvinula teprve po svět. válce a nalézá u obyvatelstva stále větší obliby. Vývoj je spojen s odstraňováním tramvají, jež právě v Americe měly svůj původ, a zaváděním dopravy autobusové, resp. trolejbusové. V r. 1922 bylo toliko 685 mil autobusových linek, 1936 již 27.717; vozů v r. 1917 bylo jen 39, 1936 již 22.104. Trolejbusová doprava se počala v r. 1922, kdy její linky tvořily jen 22 míle, 1936 činily však tyto linky již 850 mil; vozů bylo v r. 1922 v provozu 28, 1936 již 1154. O převratu v pouliční osobní dopravě v městech mluví tyto číslice: z 376 měst, jež podle sčítání z r. 1930 měla nad 25.000 obyvatelů, 357 mělo dopravu výhradně tramvajovou a jen 14 dopravu autobusovou; v r. 1936 bylo již jen 26 měst s dopravou tramvajovou, 206 měst mělo tramvajovou dopravu kombinovánu s trolejbusovou nebo autobusovou a 140 měst mělo jen autobusovou nebo trolejbusovou dopravu. Mezi 80 městy s populací 100.000 až půl mil. jediné město mělo v r. 1936 kolejovou, 16 jediné mo-. torovou a 63 kombinují tramvaj s autobusovou dopravou; v 21 městech z těchto uvedených bylo používáno trolejbusů. Všeobecně v r. 1936 použilo autobusové dopravy na 700 mil. lidí, městská autobusová doprava svezla 2400 mil. lidí. V provozu bylo na 48.000 autobusů, a to v meziměstské dopravě 25.000, v místní 21.000 a 2000 vyhlídkových autobusů sloužilo turistickému ruchu; pro školní mládež bylo v činnosti 75.000 autobusů. Dopravu školních dětí obstarávají ze 70% soukr. autobusové společnosti, ostatních 30% vozů náleží školním úřadům a p. činitelům. Autobusová doprava je levnější železniční; tarif či ní 13/4 centu za míli, někdy jen 1,1 centu. Avšak zdanění je citelné. Meziměstská autobusová doprava podléhá pravomoci Mezistátní obchodní komisi (ICC), jejíž Motor Carrier Bureau vykonává dozor a upravuje poměry autobusové a tedy pouliční dopravy v převážném počtu měst."

Práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdroje: http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/436293-spojene-staty-severoamericke-doprava.
Práce obsahuje fotografie a tabulky. Čistého textu v práci jsou cca 3 strany.