1.

Úvod

2.

Šaríja

3.	Korán a sunna

4.

Gijás

5.

Idžtihád

6.

Idžma´

7.	Fiqh – vývoj

8.	Rodinné právo v Islámu

9.

Rozvod

10.	Dědické právo

11.	Trestní právo

12.

Tresty

13.	Státní moc

14.

Závěr

"Sekundární prameny jsou významné při řešení konkrétních kauz, šaria jakožto ucelený teoretický právní systém je však tvořena výhradně prameny primárními.
Fiqh – vývoj

Po zformování Islámské říše se na jejím území ještě po dlouhou dobu uplatňovali staré podoby především zvykového práva. Pozvolná změna nastala až ve 2. století hidžry (abbásovský chlifát), snaha o systematizaci šarii. V Medíně se kladl důraz především na tradici a v živých obchodně-kulturních střediscích se kladl hlavní důraz na uplatňování vlastního úsudku.
Právní věda se soustředila do škol, dle svých ideových kořenů, nejúspěšnější školy sunnitské ortodoxie (madhaby) se dochovaly až po dnešek:
a) hanafijská
b) málikovská
c) šáfijovská
d) hanbalovská
Rodinné právo v Islámu

Vychází velkou měrou přímo z Koránu, z čehož vyplývá velká neochota cokoli měnit. Muslimská rodina je patriarchální a patrilineární.
Manželství se uzavírá smlouvou (písemná podoba), mezi ženichem a právním zástupcem manželky (děd, strýc, bratr). Jádrem smlouvy je vymezení svatebního daru (mahr), který dává manžel své nastávající. Svobodný muž se může oženit až se čtyřmi ženami, musí je však být schopen uživit a zabezpečit jim základní životní potřeby. Otrok se může oženit maximálně se dvěma ženami.

Manželství zaniká za těchto podmínek
- úmrtím
- rozvodem
- vykoupením
- prohlášením soudce
Rozvod

Má nejčastěji podobu zapuzení manželky manželem. Pro zapuzení musí muž třikrát vyslovit větu, v níž ženu zapuzuje. V současnosti je často praktikována podoba rozvodu, kdy muž onu větu vyslovuje vždy na začátku měsíce a jen jestli si to po dobu tří měsíců nerozmyslí, je žena zapuzena. Rozvodem ztrácí manžel právo na dar. Polygamie je praktikována dodnes jen v menší míře, a to především z důvodu bídné finanční situace v arabských zemích. Zakázaná je však v Turecku 1926, Tunisu 1957, Jemenu 1973.
Interrupce je muslimské společnosti nepřípustná a antikoncepce je ponechána na zvážení jednotlivých manželských párů.

Dědické právo

Vychází ze staroarabských zvyklostí, ale je reformováno tím, že se přiznává dědické právo ženám. Je vlastní složitý systém určování podílů – 9 vrstev příbuzenstva. Z pozůstalosti se nejprve musí odečíst veškeré dluhy. Synův podíl je vždy dvojnásobný oproti podílu dcery. Závětí je zpravidla určen vykonavatel poslední vůle, jenž rozděluje pozůstalost pod dohledem soudce (kádího). Bylo a je tradicí, že v závěti byla odkázána jedna třetina majetku na dobročinné účely. Dobročinné nadace (waqf) – která onen majetek spravovala, aby výnos z majetku, který byl odkázán vydělával peníze na věčný čas (odkazovány byly ponejvíce nemovitosti, jejichž výnos byl určen pro vydržování škol či obecních špitálů)."

Práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdrojů: www.panna.cz/panna/clanek/275--sarija---islamske-pravo---saria.html, www.filosof.cz/prace/islam_pravo.doc.