1.	Jádro sporů

2.	Jugoslávie po druhé světové válce a za vlády Tita

3.	Rozpad Jugoslávie a občanská válka

3.1

Slovinsko

3.2	Chorvatsko

3.3	Bosna a Hercegovina

3.4	Srbsko a Černá Hora

3.5

Makedonie

4.	Dopady občanské války na jednotlivé země, jejich další vývoj a současnost

4.1

Slovinsko

4.2	Chorvatsko

4.3	Bosna a Hercegovina

4.4

Makedonie

4.5	Srbsko a Černá Hora

5.

Závěr

"Rozpad Jugoslávie a občanská válka
Slovinsko
Občanská válka v Jugoslávii probíhala v letech 1991 - 2001. Nejprve začaly ozbrojené střety mezi Slovinci a Srby trvající deset dnů a často nazývané jako „Slovinská válka za nezávislost“. Slovinsko je tak samostatným státem od června roku 1991.

Chorvatsko
V letech 1991 - 1995 se vedly boje v Chorvatsku. Kampaň za nezávislost vzbudila obavy v řadách etnických Srbů žijících v Chorvatsku, které vyústily ve vyhlášení jejich republiky Srbská Krajina a v občanskou válku, kterou proti Chorvatsku vedla jugoslávská armáda ovládaná Srby. Do konce roku 1991 Chorvatsko ztratilo 25 % svého území a bylo prakticky rozděleno na dvě až tři části. Mnoho vesnic bylo opuštěno a zpustošeno, poničen byl i historický Dubrovník. Nehledě na příměří zprostředkované OSN v lednu 1992 a rozmístění jednotek UNPROFOR pokračovaly místy boje i v následujících letech. Po selhání OSN proběhla v srpnu 1995 za podpory letectva NATO rozhodující ofenziva a došlo k vyhnání srbského obyvatelstva obývajícího toto území déle než tři století. V rukou Srbů se udržela jen provincie Východní Slavonie, která byla pod správou OSN až do roku 1998. Vyhnání zhruba dvou set tisíc Srbů se neobešlo bez jejich masového vraždění chorvatskými jednotkami.

Bosna a Hercegovina
Nezávislost Bosny a Hercegoviny byla vyhlášena v březnu 1992 po referendu, které Srbové bojkotovali. Válka v Bosně a Hercegovině (1992 - 1995) byla nejzuřivější a nejničivější, protože obyvatelstvo představovalo největší národnostní směsici na území bývalé Jugoslávie. Do konce dubna 1992 se Srbům podařilo obsadit silniční přístupy do Bosny ze Srbska a východu Chorvatska. Srbové obléhali jedno město po druhém, srbské obyvatelstvo bylo vyzváno k odchodu a poté spustili palbu z děl a minometů. Na závěr vyrazily proti obyvatelům jednotky srbské domobrany a bylo zahájeno etnické čištění města. Do tří měsíců ovládali Srbové více než polovinu území Bosny a Hercegoviny.
OSN a Evropské společenství se pokoušeli dohodnout příměří, které ale bylo vždy brzy porušeno. OSN tak alespoň do oblastí bojů vyslala své ozbrojence, aby pomohli zabezpečit zásobování strádajícího obyvatelstva potravinami, ošacením a léky. Mezinárodní organizace se pokoušely působit na válčící strany hospodářskými i politickými prostředky, například uvalením embarga na dovoz zbraní, hospodářskými sankcemi apod. Srby donutilo stáhnout se až bombardování ze strany NATO, namířené hlavně na muniční sklady, komunikační systémy, radarová a telekomunikační zařízení.
Více než tříletou občanskou válku měla ukončit mírová smlouva podepsána ve městě Dayton v Ohiu. Přes všechny mírové snahy patří Bosna mezi oblasti, kde hrozí nebezpečí opětovného vypuknutí otevřeného konfliktu, až opustí zemi všechny mezinárodní síly. Vztahy mezi bosenskými Srby, Muslimy a Chorvaty totiž nejsou vyřešeny. Daytonskou dohodou bylo pouze definitivní řešení odsunuto do budoucna."

Práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdrojů: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/slovinsko-ekonomicka-charakteristika-zeme/4/1000908/, http://referaty-seminarky.cz/vyvoj-statu-byvale-jugoslavie-po-druhe-svetove-valce/, http://www.businessinfo.cz/cz/sti/srbsko-ekonomicka-charakteristika-zeme/4/1000798/, lvisingr.czweb.org/stazeni/atm/balkan_1.rtf.