0.

Úvod

1.	Základní pojmy

1.1.	Feminismus

1.2.	Gengerové role

1.3.	Emancipace

2.	Vývoj feminismu

2.1.	Základní periodizace feminismu

2.2.	První vlna feminismu

2.2.1.

Francie

2.2.2.

USA

2.2.3.

Británie

2.2.4.

První vlna feminismu u nás

2.2.5.

Konec první vlny feminismu

2.3.	Nové smýšlení o ženě

2.4.	Druhá vlna feminismu

2.4.1.

Hlavní znaky

2.4.2.

Průběh

2.4.3.

Osobnosti

2.4.4.

Druhá vlna feminismu u nás

3.	Feminismus v současnosti

3.1.	Feministické směry

3.1.1.

Liberální feminismus

3.1.2.

Radikální feminismus

3.1.3.

Socialistický feminismus

3.1.4.

Další směry feminismu

3.2.	Požadavky současného feminismu

4.

Závěr

"Počátky feminismu jsou u nás spojeny s národním obrozením. V rámci snahy o rozkvět celé společnosti se objevil také požadavek na zlepšení postavení ženy- a to v zájmu národa.
Také první české feministky se odvolávaly především na blaho vlasti, které chtěly svou činnost podřídit. Mohla za to samozřejmě tehdejší dobová atmosféra. Jedním z důsledků je pak to, že v českých zemích probíhal v porovnání s jinými evropskými a světovými zeměmi feminismus umírněněji.
Na prvním místě bylo upozorňováno na potřebu vzdělávání. Žena neměla přestat být „hospodyňkou“, ale měla se vzděláním dosáhnout určitého stupně samostatnosti a také získat předpoklady pro to, aby se mohla stát dobrou vychovatelkou další generace.
V roce 1863 byl založen Český výrobní spolek, který později uskutečnil otevření Městské dívčí školy v Praze. Tam mohly studovat dívky po ukončení šesté třídy na základní škole. Vyučováno bylo především praktických dovedností, kromě toho byly ale žačky vzdělávány také v jazycích i všeobecných znalostech.
Mezi osobnostmi kolem Českého výrobního spolku byli například Marie Palacká – Riegrová, Sofie Podlipská, Karolína Světlá, Věnceslava Lužická, František Palacký a Vojtěch Náprstek.
V. Náprstek stojí také za založením tzv. Amerického klubu dam, který vznikl kolem roku 1865. Hlavní cíle tohoto sdružení byly následující:

dosažení určitého stupně vzdělání a zručnosti, aby se každá členka v případě potřeby dokázala sama uživit
podpora nových strojů usnadňujících práci v domácnosti a jejich zavádění
charita

Klub také inicioval vznik podobných organizací v dalších městech (např. v Brně, Olomouci, Prostějově, Plzni atd.)
Roku 1871 byl založen Ženský výrobní spolek, a to díky Karolině Světlé. Ten se opět snažil dopomoci ke zřizování škol a zprostředkovával ženám práci. Některé dokonce sám zaměstnával jako švadleny a jejich práci potom prodával.
Roku 1890 bylo založeno první dívčí gymnázium Minerva, za což se zasloužila Eliška Krásnohorská. Jeho absolventky teoreticky měly být schopny pokračovat studiem na vysokých školách. Vláda pak v roce 1897 povolila dívkám studovat na filozofické a následně na lékařské fakultě a roku 1901 získala Marie Zdenka Baborová jako první žena našich zemí vysokoškolský titul, doktorát z filozofie.
Na rozdíl od ostatních zemí se u nás začala otázka hlasovacího práva žen řešit až na přelomu 19. a 20. století, tedy výrazně později. Poprvé přednesl jeho návrh Vojtěch Náprstek, a to v roce 1887.
Mezi osobnosti, které aktivně bojovaly za ženská práva včetně práva hlasovacího, patřila Františka Plamínková. Angažovala se například v organizacích Ženský klub český a Ženská národní rada. S Marií Tůmovou založila v roce 1905 Výbor pro volební právo žen, který intenzivně bojoval za nastolení rovnoprávnosti.
V roce 1912 byla do českého zemského sněmu zvolena Božena Viková-Kunětická- stala se tak první ženou zvolenou do zastupitelského orgánu ve střední Evropě.
Volební právo bylo ženám uznáno po vzniku Československa v roce 1918 a roku 1920 bylo oficiálně stanoveno, že výsady pohlaví se neuznávají.
Prvním prezidentem ČSR byl T.G.Masaryk, který byl mimo jiné také přítelem Františky Plamínkové. Jejich názory se v mnohém ztotožňovali. Jedním z Masarykových výroků je například ten, že „není otázky ženské, je jen otázka lidská.“ Plamínková se snažila využít Masarykova vlivu v prospěch ženského hnutí a také mu navrhovala, aby do některé politické funkce dosadil ženu- jako ministrini či velvyslankyni. Tento její nápad Masaryk nezrealizoval s odůvodněním, že v současnosti není v politice nikdo takový, kdo by mohl funkci zastávat. Roku 1931 však alespoň jmenoval Františku Plamínkovou delegátkou při Společnosti národů v Ženevě.
Obecně se u nás feministky nejvíce angažovaly v kulturní oblasti.

2.1 5 Konec první vlny feministického hnutí
První vlna feministického hnutí trvala přibližně do roku 1930. Jedním z důvodů proč odezněla byl fakt, že její hlavní cíle byly splněny. Ve většině zemích Evropy získaly ženy volební právo. K této skutečnosti přispělo vypuknutí první světové války a to proto, že vlády potřebovaly podporu žen a jejich aktivní účast ve válečném úsilí."

Čistý text dosahuje cca 13 stran. Práce obsahuje tabulky.
Práce obsahuje pravopisné chyby.
Seminární práce z dějepisu a ZSV.