1.	Prostituce jako sociálně patologický fenomén

1.1.Stručný historický náhled

2.	Formy prostituce

2.1.	Dobrovolná prostituce

2.2	Nucená prostituce - obchod se ženami

2.3.	Prostituce drogově závislých

2.4.	Prostituce dětí a mladistvých

3.

Drogy

3.1.Heroin

3.2.	Stimulanty

4.

Závěr

"Z hlediska závislosti na opiátech je také zajímavé sociologické hledisko jejich zneužívání. V minulých stoletích bylo opium běžně dostupným lékem, přesto na něj nebyla pozorována častá závislost. Patrně to souviselo s charakterem tradiční společnosti, která podobné závislosti příliš netolerovala. Teprve po izolování morfinu Sertűrnerem v roce 1869 a následném zavedení injekčních stříkaček umožňujících parenterální aplikaci, se začíná objevovat typická závislost – morfinismus. Až 20. století však přináší masivní zneužívání opiátů, typicky heroinu. Tento jev patně úzce souvisí se změnami v moderní industriální společnosti.
Opiáty jsou nebezpečné nejen vznikem těžké závislosti, ale každoročně v naší republice přibývá i úmrtí způsobených předávkováním heroinem. Ten se v pouličním prodeji prodává obvykle ředěný 1 : 10 cukrem nebo jinou indiferentní látkou. Obsah účinné látky však někdy kolísá a to může mít fatální důsledky.

3.2. Stimulanty

Do této skupiny patří alkaloid kokain extrahovaný z listů kokového keře, efedrin vyskytující se v keřích rodu Ephedra a dnes především látky syntetické, odvozené od fenyletylaminového nebo fenylisopropylaminového skeletu – amfetamin, n-metyl amfetamin (pervitin), „taneční“ droga extáze (3,4 metylendioxy n-metyl amfetamin - MDMA) a další látky obdobné struktury (např. 4 brom 2,5 dimetoxy amfetamin – DOB), v 60. a 70 letech velmi populární fenmetrazin (2 fenyl 3 metyl 1,4 tetrahydrooxazin) a mnohé další..[20,21]
Tyto látky mají velmi intenzivní stimulující účinek na CNS, který je vnímán jako velmi příjemný až euforizující. Tento účinek se však projevuje spíše na kvantitativní než na kvalitativní úrovni, jeho běžným projevem je logorhea či subjektivně vnímané „zrychlení myšlenkového toku“. Někdy právě proto zneužívají stimulanty studenti, kteří se snaží zvládnout nadměrné množství učiva. Kromě odstranění pocitu únavy a tím získané možnosti věnovat studiu více času na úkor spánku nejsou výsledky nijak povzbudivé, naopak, častější užití stimulantů může poškozovat paměť. [22]
Typické pro simulanty amfetaminového typu jsou více či méně manifestované nežádoucí vedlejší účinky způsobené ovlivněním vegetativních funkcí (tachykardie, vzestup TK a s ním spojené nebezpečí oběhového selhání). To je způsobeno tím, že tyto látky se chemicky podobají přirozeným katecholaminům - adrenalinu a noradrenalinu.
Účinek stimulantů na CNS se podle současných poznatků vysvětluje několika mechanismy. Jednak je zprostředkován aktivací hypotalamu., jednak přímým agonistickým účinkem na adrenergních a noradrenergních receptorech, dále pak modifikací synaptického přenosu inhibicí monoaminooxidáz a selektivním ovlivněním reuptake neurotransmiterů, konkrétně serotoninu a noradrenalinu. Nejde však naštěstí o účinek ireverzibilní, proto na stimulanty nevzniká závislost fyzická, ale podstatně méně závažná (a lépe léčitelná) závislost psychická. Po jejich vysazení následuje výrazný útlum, ospalost až nadměrná spavost, někdy deprese. Nebezpečí stimulantů proto spočívá především v možnosti vzniku toxické psychózy (u disponovaných osob již po relativně velmi nízkých dávkách), stavu provázenému halucinacemi, které pacient není schopen odlišit od reality a může proto velmi nepředvídaně a nebezpečně reagovat. Popsány byly případy nevyprovokované agrese, někdy se agrese může obrátit i proti sobě samotnému, aktivace CNS zvýší dynamiku, odstraní váhání a tak spustí řetězec, který může vést až k suicidiu."