1.

Úvod

2.

Autismus

2.1.	Historický přehled a vývoj názorů

2.2.	Diagnostická kriteria pro dětský autismus dle Mezinárodní klasifikace nemocí

2.3.	Autismus, přidružená onemocnění a ostatní pervazivní vývojové poruchy

2.4.	Příčina vzniku onemocnění

2.5	Symptomatika dětského autismu

2.6.	Terapeutické možnosti

2.7.

Prognóza

3.	Rodina s dítětem postiženým autismem

4.Posuzování dětí s diagnozou dětského autismu

4.1.	Posuzování pro účely státní sociální podpory

4.2.	Posuzování pro účely důchodového pojištění

4.3	Posuzování pro účely příspěvku na péči

4.4	Posuzování pro účely dávek sociální péče

5.

Závěr

"Rozvoj socializace a integrace do společnosti
Pro autistické děti je typická trvalá neschopnost navazovat sociální vztahy, zejména emocionálního charakteru. Již od počátku svého vývoje nereagují na běžné sociální signály, odmítají sociální kontakt, nedovedou navázat citový vztah. O lidi nemívají zájem, nechtějí se ani mazlit.Nerozlišují projevy pozitivního a negativního citu, navíc je jim stejně oboje lhostejné až nepříjemné. Nejsou schopné empatie, nechápou pocity jiných lidí a nejspíš si ani neuvědomují že něco takového existuje. Autistické děti nerozlišují jednotlivé sociální situace, nechápou jejich smysl, nediferencují ani mezi různými lidmi. Nechápou rozdíly mezi cizími a blízkými, mezi muži a ženami. Jejich jediným rozlišovacím mechanismem je pro ně rozdíl mezi obvyklým a novým.
Děti s autismem se někdy brání tomu, aby se objevovaly na veřejnosti, protože nerozumí společenským pravidlům. Například nechápou, že se očekává jiný způsob chování v kostele a jiný v obchodním domě. Rodiče se tak mohou dostat do rozpaků. Někdy je problém tak vážný, že rodiče od návštěvy veřejných míst odradí. Lidé s autismem si někdy neuvědomuj, že jejich chování může někoho rušit, protože jen obtížně chápou oprávněné nároky druhých. Někdy mluví příliš hlasitě, nebo naopak příliš tiše, ale nechápou, proč to někomu vadí. Při nácviku správné hlasitosti bývají vítanými pomocníky zdravé děti. Mohou pomáhat dětem s autismem radovat se ze vzájemného kontaktu a také mohou pomoct zlepšit jejich schopnost mluvit v přijatelné hlasitosti. Neschopnost orientovat se správně v různých společenských situacích může vést k nevhodnému chování i z jiného hlediska. Některé děti s autismem jednak nerozlišují známé lidi od cizích, jednak se nechovají odlišně k neznámým a přátelům.
Pro autistické děti je typická trvalá neschopnost navazovat sociální vztahy, zejména emocionálního charakteru. Jakmile jsou u dítěte rozvinuty dovednosti pro trávení volného času, lez jich využít k tomu, aby se sourozenci a sousedovi děti chovali k postiženému dítěti mnohem přirozeněji. Dítě s artismem bude pravděpodobně potřebovat určitou pomoc a neustálé povzbuzování , ale často úspěšné vzájemné vztahy s ostatními dětmi podněcují k navazování dalších kontaktů, a tak se sociální dovednosti dále rozvíjejí.
Dítě s autismem zůstává obvykle na okraji skupiny dětí, které si spolu hrají, protože nemá nezbytné herní dovednosti. Pokud dítě s autismem má nějakou dovednost, kterou ostatní děti nemají a rády by se jí naučily (například skákání na trampolíně)rády se k autistickému dítěti připojí. Jinou příležitostí pro hru a volný čas se zdravými vrstevníky představují zábavné parky a rekreační programy v místě bydliště.
Prázdniny jsou další období, kdy rodinný život probíhá intenzivně. Rodiče zdůrazňují, že je lépe si napoprvé najmout takové zařízení, kde má rodina více soukromí a kde je izolována od ostatních lidí. Tak tomu bývá například v chatce nebo domku na pláži. Teprve pak je vhodné zkusit místo s větší koncentrací návštěvníků jako je třeba motel. Jiným rodičům se osvědčilo, když dítě mělo s sebou nějakou oblíbenou věc. Další rodiče s výhodou používají dorozumívacích karet a fotografií, aby dítěti ukázali, jak bude dovolená probíhat, kde budou bydle apod. (auto, hory, chata)"

Práce obsahuje tabulku.
CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc.