1.

Úvod

2.	Definice syndromu vyhoření

3.	Podmínky vzniku syndromu vyhoření

3.1	Učitelské stresory

3.2	Příčiny syndromu vyhoření u učitelů

4.	Projevy syndromu vyhoření

4.1	Etapy syndromu vyhoření

5.	Prevence a zvládání syndromu vyhoření

6.

Závěr

" Tři cesty, které vedou k syndromu vyhoření :
Ztráta ideálů – Na počátku profesní kariéry bývá velké nadšení. Člověk se po studiích do práce těší, jeho práce je pro něj zábavná a smysluplná, také mu nevadí pracovat přesčasy. Postupně ale začínají nabývat problémy - některé cíle se oddalují a jiné se zase ukazují nedosažitelnými. Člověk ztratí důvěru ve vlastní schopnosti
a tím ztrácí důvěru i ve smysluplnosti práce samé. A jediné, co mu pak pomůže ke ztrátě negativních myšlenek, je další velké zatížení, které však stále více vyčerpává
a nakonec může vést až k vyhoření.
Workoholismus – Co to vlastně workoholismus je? Workoholismus je závislost na práci, stejné povahy jako např. závislost na alkoholu. Neznamená to jenom, že někdo hodně pracuje, ale jde o nutkavou vnitřní potřebu pracovat.
Alkoholismus a workoholismus můžeme zjišťovat stejnými otázkami:
Jste nervózní, máte-li strávit den bez pití (práce)?
Narušuje pití (práce) váš rodinný život?
Přišel jste kvůli pití (práci) o všechny své koníčky?
U lidí závislých na práci je třeba, aby práci omezili a volný čas, který vznikne nahradili jinou činností, která je bude naplňovat. Ale pokud je člověk opravdu workoholik (nemá k tomu pouze sklony), je třeba zajistit sezení u psychologa.
„Teror příležitostí“ - Některým aktivním lidem roste práce pod rukama ne proto, že by byli pomalí, ale proto, že každý úkol, který přijmou jim přináší plno dalších úkolů a ty představují lákavou příležitost, jak na výchozí úkol navázat. Oni chtějí využít příležitost, ale časem se ukáže, že zadané úkoly jim pohltily veškerý volný čas a energii. A pokud nepoleví, tak to může dojít až k syndromu vyhoření. Nejde zde o workoholismus, ale spíše o nedostatek řádu v životě a někdy také o neschopnost říci ne.

3.1 Učitelské stresory
Václav Holeček ve svých publikacích uvádí sedm učitelských stresorů:
-Žáci – stále se zvyšuje počet žáků, kteří mají poruchy učení, mají špatný postoj k pedagogům, nejsou motivovaní ke školní práci, vyrušují a stoupá jejich agresivita. Průměrně bývají v každé třídě cca 3 tzv. narušitelé, kteří soustavně vyrušují, chodí pozdě, lžou, atd.
-Rodiče – stále více stoupá agresivita rodičů a nekritický přístup ke svým dětem. To ve vyhrocených případech může dojít až k vyhrožování soudem.
-Vedení – vedením není myšleno pouze vedení školy, ale také ostatní nadřízené orgány jako je školský úřad, Česká školní inspekce, okresní a obecní úřady aj.
-Pracovní prostředí – pracovním prostředím je myšlena škola, stresující může být, pokud jsou zde špatné materiálně technické a psychohygienické podmínky, tzn. špatný stav pomůcek, špatné vybavení budov a tříd nebo nedostatek financí na provoz školy.
-Kolegové – konflikty mezi kolegy, neprofesionalita některých z nich a nedostatek kooperace.
- Pracovní přetížení – patří sem hlavně časová tíseň, nadbytečná administrativa nebo termínová práce.
-Neuspokojená realizace (frustrace) – pocit nedocenění odvedené práce, nízké finanční ocenění a také částečná deziluze.
V současné době je pro učitele také stresující přechod na moderní techniku a její využívání."