1.

Úvod

2.	„... na základním faktu: na původu tanga v nevěstincích...“

3.	„...vždycky vystačili s šesti strunami kytary...“

4.

Závěr

"Tango a milonga, ačkoli jsou různými styly Argentinské hudby, jsou úzce spřízněné. Milonga byla historickým předchůdcem tanga, byla to sólová píseň pěstovaná v 19. století gauči (Argentinskými kovboji) v rozlehlých zemedělských oblastech – pampách. Milonga se odvozuje od payada de contrapunto ve které dva zpěváci doprovázející se na kytary, improvizují na různá témata. Verše jsou osmislabičné, strukturované podle osmi osmin do 2/4 taktu. Samotné slovo milonga je původu Afro – Brazilského, které znamená „slova“ (slova písně, jakési libreto). Tuto původní milongu lze pro účely odlišení od později vyvinutého žánru označit za „rurální“.
Kolem roku 1881 díky Dobývání pouště (Conquista del Desierto), kdy Argentinská vláda umožnila oplocování pampy, které sloužilo k rozdělení země na velké pozemky aristokracie a malé parcely země evropských imigrantů, kteří přijížděli ve velkých počtech. Tato situace donutila především kočovné pastevce – gauče usazovat se v nejchudších suburbiích hlavního města Argentiny, Buenos Aires (a Uruguaje - Montevideo). Jejich přizpůsobení městskému životu však bylo složité a často žili na okraji společnosti, kriminálním životem. Konečně byli označování jako compadritos, slovem označujícím osobu agresivního či kriminálních charakteru. (MAURINO 2001)


„... na základním faktu: na původu tanga v nevěstincích...“

Vztah mezi compadritos a Afro – Argentinskou populací v předměstích Buenos Aires daly vznik tangu, které začalo jako určitý typ výsměchu compadritos černému obyvatelstvu, ovšem s významnou změnou, kterou byl oproti černošskému obyvatelstvu tanec v „objetí“ (držení). Původ slova tango můžeme hledat v odvození ze slangového označení „tanečního místa“ černého obyvatelstva, tedy slova tambo a posléze tango. Je široce přijímám názor, že se tato choreografie vyvíjela ve vykřičených domech, prakticky ještě před tím než vznikl příslušný hudební doprovod, který byl vytvářen tak aby odpovídal tanci a samozřejmě jej v této době ovlivnila i populární milonga a habanera. Buenos Aires se tedy stalo tavícím kotlíkem kde se mísil vliv habanery evropských imigrantů s milongou zemědělců –gaučů za vzniku nového stylu – tanga.
S tímto názorem prakticky souhlasí i Jorge Luis Borges ve své eseji Dějiny tanga, podle něhož opravdu lze původ tanga umístit do nevěstinců a časové období určil přibližně jako 18. – 19. století. Původně se tanci věnovali pouze muži, protože pro ženy to byl projev příliš kontroverzní a lze snad říci i neřestný. (BORGES 2004)
Prvními tanečnicemi „necudného tance“ byly právě pracovnice veřejných domů, více se rozšířil až poté co se stal módním mezi vyššími vrstvami v Evropě, kam se snad dostal buď s návratem přistěhovalců, kteří v Argentině hledali bohatství, nebo jej rozšířila místní „zlatá mládež“, která jej považovala za jakýsi projev svobody. Jisté je že v Evropě tango doznalo změny, hlavně se ze své živelnosti stalo okázale dramatickým, takovým jaké je známe dnes. (NOVÁKOVÁ 2006)"

Práce obsahuje noty, které jsou vloženy jako grafické objekty.
Ostravská univerzita, Přírodovědecká fakulta, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje.