1.

Úvod

2.	Co je emoční inteligence

3.	Definice emoční inteligence

3.1.	Vnímání, hodnocení a vyjadřování emocí

3.2.	Emoční pomoc myšlení

3.3.	Porozumění a rozbor emocí. Využití emočních znalostí

3.4.	Uvážená regulace emocí podporující emoční a intelektuální rozvoj

3.5.	EI versus EQ

3.6.	Významní psychologové

4.	Existuje rozdíl mezi emoční inteligencí mužů a žen?

5.	Historie teorie emoční inteligence

6.

Závěr

7.	Příloha - Ukázka položek testu MSCEIT

"Co je emoční inteligence
Emoční inteligence je souhrn emočních dovedností, které nám pomáhají dosáhnout našich cílů. Zjednodušeně lze říci, že inteligence (IQ) v tradičním pojetí nám pomáhá při řešení praktických či více technických problémů a inteligence emoční nám pomáhá zaujmout vnitřní postoj k situaci, vyrovnat se s ní a přizpůsobit. Tento postoj se odráží i při řešení problémů v mezilidských vztazích - při komunikaci s kolegy či svěřenci, při snaze je pochopit, efektivně s nimi komunikovat a úspěšně jednat. Šance na vyřešení situace vždy záleží na úrovni emoční zralosti - na zvládání vlastních emocí a reakcí na vnější situace. Aktuální výši emoční inteligence lze během života zvyšovat.
Na lidech ve svém okolí často pozoruji „hlad“ po lepším porozumění sobě samým, svým emocím a jednání, ale i po porozumění jiným lidem; touhu naučit se efektivněji pracovat v emočně náročných situacích a naučit se uplatnit nové dovednosti ve svých osobních vztazích.
Člověk s velmi dobře vyvinutou sociální inteligencí vykazuje tyto znaky: schopnost týmové práce, spolupráce, otevřená komunikace, dovednost získat a přesvědčit lidi (ví jakými argumenty, sliby a chováním je lze ovlivnit), rozumí tomu, co lidé říkají, resp. co vlastně chtějí říci (např. neverbálními signály), schopnost rozeznat přetvářku a lež od pravdy, umění naslouchání a vyjádření svého názoru, schopnost předvídat jednání jiných lidí, schopnost vcítit se do vnitřního stavu jedince nebo celé skupiny, všímavost a paměť na události, tváře a jména lidí i jejich chování, znalost přirozenosti člověka (tj. má dobrý přehled o motivech, potřebách a hodnotách člověka - ví co lidmi hýbe), stejně tak zdravé sebevědomí, sebeuplatnění a fungující vztahy.
Mnozí jedinci s vysokou úrovní obecných intelektových schopností mají problémy v praktickém životě v komunikaci s druhými lidmi, nedokáží se prosadit, uplatnit ve firmě, “prodat” své intelektové schopnosti. Chybí jim sociální vcítění, obratnost v navazování a udržování kontaktů s druhými lidmi, schopnost rychle a přesně vyhodnocovat zpětnou vazbu v interakci, přesvědčovat druhé lidi, vést rozhovory a taktně je ukončovat. Všechny tyto sociální schopnosti potřebné pro dobré a úspěšné vztahy s druhými lidmi zahrnuje pojem sociální inteligence. Jsou to schopnosti, které jsou pro uplatnění v životě stejně či dokonce více důležité jako vědomosti, a přesto nejsou ve školách systematicky rozvíjeny; záleží na stylu výchovy v rodině, jaké vzory sociálního chování a jak často dítěti poskytuje. Ve vícegeneračních rodinách bude mít dítě pravděpodobně lepší možnosti rozvoje sociálních schopností, ale protože záleží i na frekvenci a kvalitě jeho vztahů s vrstevníky, nemají všichni srovnatelné podmínky."

Tato práce je kompilačního charakteru. Text je složen z mnoha elektronických zdrojů. Autorka práce uvádí zdroje citaci, ale tyto nejsou v textu náležitě označeny.