1.	Jirina Prekop - pár slov o autorce

2.	Komentář ke kapitole „Pravidla v rodinném systému“ (strana 31- 36)

2.1.

Úvod

2.2.	Role muže a ženy v rodině

2.3.	Role dítěte

2.4.

Úcta

2.5.	Pořadí dětí v rodinném systému

3.

Závěr

"Komentář ke kapitole „Pravidla v rodinném systému“ (strana 31- 36)

V knize „Jak být dobrým rodičem“ jsem si vybral kapitolu „Pravidla v rodinném systému“ neboť mě tato kapitola velice zaujala. Já sám mám pouze jedno dítě a to ve věku půl roku a to byl jeden z důvodů, proč jsem si vybral právě tuto knihu od této autorky. Po přečtení této kapitoly se mi ihned vybavila rodina mé švagrové. Kapitola se dle jejího názvu zabývá hierarchií v rodině. Zde mě zaujal hned první odstavec ohledně role muže a ženy v rodině, kdy jejich vztah musí být v dynamické rovnováze. Ve vztahu muže a ženy musí obě tyto duality umět dávat a přijímat. V rodičovství se již tyto role poněkud mění a zároveň na sebe působí. Muž, respektive otec prezentuje své biologické vlastnosti, je chápán jako hlava rodiny a je autoritou v rodině. Žena tedy matka je též autoritou a navíc je více spojena s dítětem, tedy její vazby na dítě jsou pevnější a to platí i naopak. Dítě tíhne více k matce. Toto vidím i doma, i když to přičítám času, který je dítěti věnován. Manželka je většinu dne i noci v přímém kontaktu s dítětem ,kdežto otec, manžel má možnost být s dítětem méně často, ale za to ty chvíle jsou emotivnější. Dalším krokem v kapitole je role dítěte. Rodiče a dítě nestojí na stejné úrovni a nejsou si rovnoprávní. Taková demokracie v rodině by neměla možnost přežít. Práva může mít pouze ten, který přebírá povinnosti a zodpovědnost. K tomu jsou určeny především rodiče. V rodinné hierarchii mají první místo rodiče a pak teprve děti. Pakliže se dítě dostane na stejnou úroveň může působit destruktivně na celou rodinu. Zde se plně ztotožňuji s názorem, že dítě má zůstat dítětem co nejdéle a dospělý by se neměl snižovat na dětskou úroveň, stát se dětinským. Dítě by mělo vědět, že rodiče jsou ve výchově zajedno. Z toho plyne, že rodiče byť mají odlišný názor na věc, nesmí jeden druhého před dítětem napomínat, nebo dokonce nesouhlasit a udílet dítěti jiné příkazy. To vede k tomu, že dítě cítí nejistotu a myslí si že svár způsobilo.
Co se týče úcty, tak na tu mají mít právo stejně tak rodiče jako děti a to je stejné i s vyjádřením svých pocitů.
V případě, že se jeden z rodičů spolčí s dětmi proti druhému partnerovi, ukazuje se jako slabý a ponížený. Zde, ale bohužel si to děti neuvědomují a podléhají různým povrchním, úmyslným a vykonstruovaným nástrahám a v tu chvíli se přiklání k rodiči, který tyto nástrahy klade. Toto lze spatřit u rozvodových řízení. Opět si dovolím jeden příklad z mého dětství, kdy jsem se kamarádil s chlapcem, u kterého to doma nevypadalo dobře a rodiče se chtěli rozvést. Matka byla starostlivá, pečlivá a moc hodná, otec byl čistě domácí typ, který trávil volný čas u televize, ale na druhou stranu se chlapci věnoval tím, že s ním jezdil na zápasy a tréningy hokeje. Kamarád nevěděl, ke komu více tíhne a byl z toho dosti frustrovaný, nakonec přestal hrát hokej, kamarády už moc nenavštěvoval. Když jsem jednou přišel, tak měl doma počítač, u kterého seděl. Dostal jej od otce a to rozhodlo. Od té doby stál po boku otce. K rozvodu pokud vím nedošlo, ale to nic na věci nemění."

Práce pro předmět Základy pedagogiky.