1.	Cíl seminární práce

2.

Úvod

3.	Má ČR vyvážet i do zemí s vysokým rizikem nesplacení pohledávek?

3.1.	Proč se i Česká republika snaží vyvážet co nejvíce?

3.2.	S jakými zeměmi Česká republika obchoduje?

3.3.	Co dělá Česká republika proto, aby rostl export?

3.4.	Proč je velká část projektů exportní strategie zaměřena na malé a střední podniky?

3.5.	Jakými projekty stát podporuje export nejen MSP?

3.6.	Konkrétní možnosti minimalizace rizika exportérem

4.

Závěr

5.	Resumé - anglicky

"Závěr:
Mezi exportem a přínosy z exportu existuje přímá úměrnost. Proto by se Česká republika měla snažit o růst exportu, který doprovází vyšší přínosy, avšak tyto přínosy by nemělo převážit riziko s exportem spojené. Proto podle mého názoru by Česká republika měla vyvážet do zemí s rizikem nesplacení pohledávek pouze pokud přínosy plynoucí z obchodu jsou vyšší než riziko s obchodem spojené.
Podle mého názoru, úspěch exportéra záleží hlavně na jeho informovanosti, znalostech a předešlých zkušenostech. Informace má možnost získávat jak od státních institucí, tak i od soukromých. Mezi ně patří hlavně zastupitelské úřady cizích států v ČR a jejich obchodní oddělení, mezinárodní orgány a instituce, české vládní a provládní instituce, obchodní, hospodářské a průmyslové komory a nebo soukromé proexportní společnosti. Tyto instituce exportérovi poskytnou ucelené informace, většina z nich je však placená (základní marketingové informace nejsou placené). Exportér by měl znát možnosti, jak minimalizovat riziko nesplacení pohledávek, bankovní (dokumentární akreditiv a dokumentární inkaso) nebo pojišťovací (pojištění zahraničních pohledávek). Dokumentární akreditiv kupujícímu zajišťuje, že výplata určité částky nebude provedena, dokud prodávající nesplní podmínky stanovené kupujícím. Pro exportéra představuje jistotu, že pokud splní akreditivní podmínky, bude mu za zboží zaplaceno. V dokumentárním akreditivu vystupuje banka, jako prostředník plnění závazků, v dokumentárním inkasu nikoliv, proto se dokumentární inkaso používá při obchodech, kde exportér nepochybuje o ochotě a schopnosti kupujícího odebrat zboží a zaplatit. Zkušenosti exportér musí získat sám, svým obchodováním na zahraničních trzích. Informovaností a znalostmi by měl předcházet vzniku negativních zkušeností.
Exportéři, ať už fyzické nebo právnické osoby, jsou zainteresovaní na zisku, proto by export měl přinášet zisk. Pokud by exportér, vyvážel do zemí s vysokým rizikem nesplacení pohledávek a tyto pohledávky by opravdu splaceny nebyly, exportér by jednak přišel o svůj vývozní artikl, ale také by mu vznikly implicitní náklady ve formě ušlého zisku z jiné alternativy. To znamená zisk, který by za artikl mohl inkasovat v případě prodeje jinde.
Riziko obchodování vždy provázelo, provází a bude provázet, jen znalostmi, zkušenostmi a informovaností jej můžeme předvídat a snižovat."

Čistý text dosahuje cca 5 stran. Práce obsahuje grafy.
Práce je kompilačního charakteru. Čerpá nejen z následujících zdrojů: http://www.finance.cz/zpravy/finance/63372/; http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/exportni-strategie-cr-2006-2010/vize-exportni-strategie/1001404/37885/; http://www.businessinfo.cz/files/2005/EXPOSTR_exportstrategie_verze241105.doc.