1.

Úvod

2.	Cíl a metodika práce

3.	Literární rešerše

3.1	Definice kvalifikace

3.1.1

Druhy kvalifikace

3.1.2

Národní soustava kvalifikací

3.2	Oblasti vzdělávání

3.3	Proces vzdělávání a rozvoje pracovníků

3.3.1

Metody vzdělávání na pracovišti

3.4	Vyhledávání a výběr vhodných pracovníků

3.5	Certifikace pracovníků

3.6	Měření kvalifikace

3.6.1

Měření pracovní zručnosti

3.6.2

Kvalifikační koeficient

3.6.3

Koeficient výkonnosti řízení

4.

Závěr

"3.1.1 Druhy kvalifikace
1. akademická - maturita, různé tituly z vysokých či vyšších odborných škol
2. praktická - výuční list, osvědčení vydané městem
Osvědčením o kvalifikaci mohou být i různé certifikáty nebo osvědčený ze soukromých škol. (Charvátová, 2008)

3.1.2 Národní soustava kvalifikací
NKS se snaží vytvořit prostředí podporující:
− „srovnatelnost výsledků učení dosažených různými formami učení a vzdělávání, umožňující uznávání skutečných znalostí a dovedností nezávisle na způsobu jejich získání
− srovnatelnost kvalifikačních úrovní v ČR a v EU
− přenos požadavků světa práce do vzdělávání
− veřejnou informovanost o všech celostátně uznávaných kvalifikacích.“ (Charvátová, 2008)
3.2 Oblasti vzdělávání
Oblast všeobecného vzdělávání
V oblasti všeobecného chování se formují všeobecné dovednosti a znalosti (umožňující život ve společnosti). V návaznosti na ně se mohou rozvíjet specializované schopnosti. Tato oblast vzdělávání je řízena a kontrolována státem. (Koubek, 2007)

Oblast odborného vzdělávání
V oblasti odborného vzdělání (formální kvalifikace, odborná/profesní příprava) se jedinci připravují na budoucí povolání. Formují se specifické vlastnosti nutné pro určitá zaměstnání a přizpůsobují se měnícím se požadavkům pracovních míst. V této oblasti se mohou angažovat i organizace (doškolování, přeškolování). (Koubek, 2007)

a) Základní příprava na povolání - mimo organizaci, netýká se pracovníků organizace a stojí mimo systém jejího vzdělávání pracovníků. (Koubek, 2007)

b) Orientace - úsilí o zkrácení a zefektivnění adaptace nového pracovníka na organizaci, pracovní kolektiv i práci na daném pracovním místě pomocí zprostředkování všech potřebných informací, včetně specifických znalostí a dovedností potřebných pro řádný výkon práce, pro kterou byl nový pracovník přijat. (Koubek, 2007)

c) Doškolování - pokračováním odborného vzdělávání v oboru, ve kterém člověk pracuje. Jde o proces přizpůsobování znalostí a dovedností pracovníka novým požadavkům jeho současného pracovního místa, vyvolaný změnami techniky či technologie, požadavky na trhu, novými objevy v oboru, rozvojem metod řízení apod. Je považováno za významný nástroj zvyšování pracovního výkonu a prosperity organizace, za nástroj zvyšující šance pracovníků na trhu práce uvnitř organizace i mino ni. V zahraničí bývá doškolování chápáno jako určité právo zaměstnance a v některých zemích (např. Německo, Francie, Švédsko) je povinnost organizací organizovat doškolování pracovníků zakotvena v dohodách či kolektivních smlouvách. (Koubek, 2007)"

Práce obsahuje schémata.