1.

Úvodem

2.

Afrika

2.1.

Křováci

2.2.	Ti co nic nemají

3.	Ztraceni v civilizaci

3.1.	S otrávenými šípy na přímorožce

4.	Křovácké čtení v buši

5.

Austrálie

5.1.	Aboriginals

6.

Evropa

6.1.

Baskové

6.2.	Vymezení Baskicka

6.3.	Poloha a klima

7.Obyvatelstvo

7.1.

Města

7.2.	Hospodářství

7.3.	Zkrácený přehled dějin

8.	Baskičtina

8.1.	Jižní Amerika

9.

Inkové

10.

Mayové

11.

Aztékové

12.

Olmékové

13.	Severní Amerika

14.

Inuité

15.	Psi Pra-Inuitů

16.	Různá plemena

16.1.

Umělecké památky

16.2.

Náboženství

16.3.

Vzácné památky

17.

Asie

18.

Závěr

"TI, CO NIC NEMAJÍ
Botswanští nazývají Křováky posměšně Basarwa.
Sanové nebo také Křováci, jak tomuto etniku říká zbytek světa, kdysi obývali území celé jižní Afriky od řeky Zambezi až po mys Dobré naděje. Podle některých etnografů tu žili už před více než dvaceti tisíci lety, jsou něco jako „živé fosilie“. Represivní politikou jihoafrických států byli zahnáni do nehostinných podmínek pouště Kalahari, kde existují jen díky schopnosti přežít bez povrchové vody. Dnes se jejich populace odhaduje na necelých 100 000 členů. Způsobem svých praotců, tedy lovem a sběrem, se ale živí už jen zlomek z nich.
Ostatně křovácká vesnice Grootfontein nemá k lovu ani oprávnění. Zvěř mohou místní zabíjet pouze na speciální povolenku vydávanou vládou. Lov tu ještě nedávno představoval asi polovinu příjmu bílkovin v potravě Sanů, kteří údajně jedí všechna zvířata kromě krtka a hyeny. Krtka vynechávají z jídelníčku proto, že si tvoří zimní spižírny, jež jsou lehce dostupným zdrojem potravy i pro Křováky, hyenu pro její apetit na ostatky lidských těl. Podle nedávného průzkumu ale zvěř poskytuje už jen necelých 20 % bílkovinného příjmu. Zbytek přichází z vládní výpomoci a z obchodu.
ZTRACENI V CIVILIZACI
Oblast Nyae Nyae Conservancy je jedna z posledních, kde asi 25 skupin Křováků žije dodnes životem lovců a sběračů. Samospráva Nyae Nyae je od roku 1998 v rukou tzv. Ju/’hoansi - tedy „opravdových lidí“, jak si místní Sanové říkají. Centrální osada oblasti, Tsumkwe, však navzdory očekávání vypadá jako ušmudlané ghetto chýší ze dřeva a vlnitého plechu, po prašné cestě pobíhají psi, u patníků lelkují skupiny Křováků, kterým ze žalostně potrhaných mundúrů vykukují pouze bosé nohy.
Zrovna tak vypadá vesnice Den/ui. Z enklávy malých dřevěných chýší nápadně vystupuje pouze červeno-žlutý laminátový skelet školy, kde civilizaci připomínají jen tikající nástěnné hodiny. Dvacet malých Křováčků se tu učí číst, psát, počítat a náznakům angličtiny. Zvláštní důraz je kladen na mateřštinu, roztomilý jazyk plný pomlaskávání. Malí Křováci mají i výuku ekologie a ochrany životního prostředí.
Křováci vždycky žili v souladu s přírodou, za celých dvacet tisíc let neměli důvod svůj způsob života nijak dramaticky měnit. Až půtky s kolonizátory z nich udělaly psance ve vlastní zemi. Nájezdy turistů je pak přiměly svléknout bederní roušky. V moderním světě však přesto nemají šanci. Podprůměrně vybavené základní školy, které jsou jen ve větších vesnicích a docházet do nich znamená několik hodin cesty, navštěvuje jen malé procento křováckých dětí. Středoškolské vzdělání je u Křováků vzácné jako kapky deště na Kalahari. Častým neduhem křováckého školství je bohužel také fyzické trestání dětí, a dokonce sexuální zneužívání.

S OTRÁVENÝMI ŠÍPY NA PŘÍMOROŽCE
Křováci na lovu nejprve jako na povel mizí v trávě. Bleskově odhazují pestrobarevné čepice, do úst vkládají dva šípy, třetí zaklesnou do tětivy luku. Jakmile se ozve praskot suchých větví tak z houští vyrážejí tryskem tři dokonalá těla přímorožců afrických. Hned za nimi lovci. V běhu vytahují šípy z úst, přikládají je k tětivám luků a vysílají k prchajícím antilopám jeden jedovatý pozdrav za druhým."

Práce obsahuje fotografie. Čistého textu v práci je cca 8 stran.
Práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdrojů: http://ireferaty.lidovky.cz/?tit=Aboriginalove&ss=1926&id_sekce=307&str=clanek, http://www.national-geographic.cz/scripts/detail.php?id=345&tmplid=105, www.zslibice.cz/casopis8.doc.