1.	Úvod, stáří

2.	Onkologická onemocnění

3.	Ošetřovatelská péče o klienta s poruchou soběstačnosti

4.	Domácí péče

5.	Hospicová péče

6.	Sociální aspekty péče o klienta v hospicu

7.

Lůžko

8.	Úprava lůžka s klientem s těžkou poruchou soběstačnosti

9.	Hygienická péče u klienta s poruchou soběstačnosti

10.	Mytí vlasů u ležícího klienta s poruchou soběstačnosti

11.	Pomoc při oblékání u klienta s těžkou poruchou soběstačnosti

12.	Péče o kůži (dekubitus, proleženina)

13.	Hygienické vyprazdňování

14.	Pomoc při stravování a pitný režim u klienta s poruchou soběstačnosti

15.	Zajištění kvality života

16.

Závěr

"ONKOLOGICKÉ ONEMOCNĚNÍ (rakovina)
Jako rakovinu označujeme skupinu nemocí, které se vyznačují nekontrolovaným buněčným dělením a schopností těchto rychle se dělících buněk napadat jiné tkáně a rozšiřovat se do jiných části těla, tzv. metastáze. Ke vzniku rakoviny dochází tehdy, když je genetickými nebo environmentálními faktory poškozena DNA takovým způsobem, že dojde k deregulaci buněčného dělení.
Na obrázku vidíme, že když jsou normální buňky staré nebo poškozené, tak zanikají buněčnou smrtí (apoptóza). U rakovinných buněk neprobíhá apoptóza.
Když jsou normální buňky poškozené nebo staré, spustí program kontrolované buněčné smrti, tzv. apoptózu; rakovinové buňky se však dokážou apoptóze vyhnout.
Buněčné dělení (proliferace) je běžný fyziologický proces, ke kterému dochází neustále téměř ve všech tkáních, například po úrazu, během imunitní reakce, nebo v průběhu výměny buněk, které odumřely nebo byly vyloučeny pro přílišné opotřebení (v tkáních jako je kůže nebo sliznice trávicího traktu). Za normálních okolností je rovnováha mezi buněčným dělením a buněčnou smrtí pevně regulována tak, aby byla zajištěna integrita orgánů a tkání. Mutace vedoucí k rakovině způsobují narušení této rovnováhy.
Nekontrolované a často velmi rychlé a nepřesné dělení buněk může vést buď k nádoru (tumoru) benignímu (nezhoubnému) nebo k malignímu (zhoubnému) nádoru. Benigní tumory nemají schopnost metastázovat, tj. nerozšiřují se do jiných částí těla a nejsou tak životu nebezpečné. Maligní tumory tuto schopnost mají a proto jsou velmi nebezpečné.

PÉČE O KLIENTA S PORUCHOU SOBĚSTAČNOSTI

Péče o klienta s poruchou soběstačnosti je pečovatelsky velmi náročná. Je potřeba vzít v potaz všechna rizika vývoje stavu klienta, všechny biologické, psychologické a sociální potřeby klienta, možnost vybavení zařízení kde se klient nachází, jeho diagnózu a postupy s ní spojené.


U klienta s poruchou soběstačnosti musíme zajistit:

1) hygienickou péči
2) pomoc při oblékání a jiných úkonech
3) péči o vyprazdňování
4) péči o stravování
5) pitný režim
6) prevence dekubitů a opruzenin
7) prevence dehydratace
8) aktivizace klienta a jeho rehabilitace
9) komunikace a zajištění psychické pohody
10) důstojné podmínky respektující jeho osobnost a jeho soukromí

O klienta v domácí nebo hospicové péči pečují zdravotní sestry, ošetřovatelky, pracovnice v sociálních službách, pomocný personál, lékaři, psychologové a sociální pracovnice. Celý tento tým pracovníků se snaží zajistit všechny potřeby klienta. Zlepšit mu tak kvalitu života, předejít rizikům s tímto stavem spojených a zajistit mu kvalitní život. V hospicové, ale i jiné péči se personál snaží umožnit klientovy plnohodnotný zbytek života a bezbolestnou a důstojnou smrt."

Práce obsahuje fotografie. Čistého textu v práci je cca 16 stran.
Práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdrojů: http://www.lapc.cz/cz/rubriky/rakovina/, http://horkykafex.sblog.cz/dompe/, iregistr.mpsv.cz/socreg/stazeni_souboru.do;jsessionid=8B8CBD7B8AFB531452948F2DDEAA6F5A.node1?SUB.