1.	Počátky religionistky

1.1.	Teze metody

2.	Předchůdci religionistiky

2.1.	Raní myslitelé

2.2.

Středověk

2.3.	Po velkých zámořských objevech

3.	Původ náboženství - teorie, které vznikly v počátečních fázích vzniku religionistiky

3.1.	Otakar Pertold

3.2.	Evolucionismus, evolucionisticko-pozitivistická teorie vzniku religionistiky

3.3.1.

David Émile Durkheim

3.3.2.

Herbert Spencer

3.4.	Vlastní religionistika

3.4.1.

F. M. Muller

3.4.2.

Thiele

3.4.3.

Piere Daniel Chantepier de Saussay

3.4.5.

Edward B. Taylor

3.4.6.

Andrew Lang

3.4.7.

Robert Marret

3.4.8.

William Smith

4.	Fenomenologie náboženství

4.1.	Rudolf Otto a pojetí posvátna

4.2.

Soderblom

4.3.	Van der Leeuw

4.4.	V čem je Eliade fenomenologický?

5.	Dějiny náboženství jako profilující linie religionistiky

5.1.	Symboly (hierofanie)

5.2.	Encyklopedie náboženství a etiky

"jeden ze zlomů: přednáška F. M.Mulera v londyě_dílo 1870, vydána 1873 : uvod do vedy o náboženství,:veda je zalozena na nestranném a vedeckém srovnávání a vznik takové vědy je otázkou velmi krátkého času
70. léta 19. stol počátky slova religionistky nebo věda o náboženství(ch)
religionistika- na poč. 90. let docela komoleno, v CR málo známe do nedávných dob
novost: důraz kladen na nestrannost, opravdová věda, vyzývá všechny badatele náboženství, aby zachovali nestrannost. Není to nic nového, inovativního. Od 70. let se rozšiřuje názor, že bez ohledu na vlastní víru je možno porozumět náboženstvím, jejich studium musí zahrnovat srovnávací aspekt, materiál z různá historická období, a na tomto histor. A srovnáv. Strudiu jsou počátky religionistiky. Dopln. Linií bylo studium antropologické,( také vzniká v této době) Tailor- zakladatel kulturní antropologie. Ant. Vázána na evolucionis´mus a pozitivismus a popisuje vznik a vývoja náb. Ve různých fázích a podobách v dějinách jak se snima setkáváme v historii. Základní teze: náb. Je antropol. Konstantou, není známá kultura, ve které není jakýkoliv systém náboženství. 1905 vyšly první z dějin religionistiky.
Teze metody: za základní je stanoveno, že každý badatel je sám sobě zákonem. Problematické. Velká míra individualního přístupu, ukazuje ale také na problém:že pole teorií, jak přistoupit ke studiu náb. Je mnoho a obor se začne najednou vytrácet, není to věda, která se dokáže rázně vymezit. Nikdy nebyla jednotná metoda respektovaná s vyjimkou pozitivistických a evolucionistických let. Vždy existovalo více metod (polymetodologicky založená věda), mnohost metod není daná bezradností, ale je inspirovaná mnohostí témat v rámci religionistiky, rozrůzněností jevů. Proto definovat , jak to dělat, není možné, protože při příklonu k jednomu přístupu, nepostihujeme další aspekty. Když vyberemedalší, rámce nás limitují v rámci mnohosti jevů. Obor není schopen, co to je ta všemi respektovaná metoda, ale na drihé straně, otevřenost posouvá obor ve svém vývoji, nejen pro relig, ale také např. pro historii, antropologii… existují limity, které by relig, měl respektovat. K upřesnoání dochází v posledních 25 letech po uzavření eliadova díla. Jeho postava uzavírá ten do té doby se odvíjející vývoj. Fenom a hermen. Byly v téh době hlavními metodami. Dílo se uzavírá obrovskou syntézou, která není jen teoreticky zhmotnělá. Dílo vyvolalo kritiku a vyvolává dodnes. Existují přímo eliadovské školy, které kriticky studují jeho dílo (hierofanie,..) snaží se rozvíjet hermeneutická témata.(paden) Dílo: Nová komparistika. Kritický proud eliadovského přístupu : smith, Mc Kutchen?, … "

Tato práce obsahuje množství překlepů.
Práce je psána formou souvislého textu, obsahuje velké množství zkratek, které ji činí nepřehlednou.
Práce obsahuje věcné chyby - Otakar Pergole má být Otakar Pertold; Herbert Spenser má být Herbert Spencer; Sodernblaum má být Soderblom.