1.

Úvod

2.	Šíření poplašných zpráv a právo

3.	Jak působí poplašné zprávy na lidi

4.	Typy médií a jejich možnosti šíření poplašných zpráv

5.	Příklady šíření poplašné zprávy

6.

Závěr

"3. Jak působí poplašné zprávy na lidi

Ať už jsme vzdělaní hodně nebo málo, zvěstuje-li nám někdo nějakou katastrofu, a je jedno, zda je to katastrofa přírodní, nebo hrozba teroristického útoku, či snad teroristický útok samotný, přijdou obavy. Někteří to nesou hůře jiní lépe.
Strach je logickou reakcí na takovouto nastalou situaci. Vrozeně je strach reakcí na hrozbu bolesti a ztráty života. Na vrozenost této emoce poukazuje její spojení s výraznou mobilizací energie a útěkovým chováním.
Ti, kteří jsou slabší povahy, mohou začít panikařit. A co hůře, sejde-li se několik takových lidí, kteří mají sklony k panice, případně objeví-li se na postu šiřitele poplašné zprávy nějaký dobrý manipulátor, který dokáže lidi strhnout, můžeme si být téměř jisti tím, že se zrodí něco, čemu říkáme davová panika, šílenství.
Co je to ale vlastně ten dav. Je to přechodné shromáždění většího množství lidí v prostoru dovolující bezprostřední kontakt, reagujících na stejné podněty podobným nebo stejným způsobem. Lidé v davu jsou spojeni psychickou vazbou skládající se z podobných nebo stejných emocí a pudů, které jsou vyvolané shodnými podněty. Dav nemá žádné ustálené organizační normy a nemá ani žádné morální normy. Jeho vliv na jednotlivé lidi vyplývá z emocionálně pudové vazby.
V chování davů není snad nic horšího, než davové šílenství, které má za následek například zbrklé prchání před problémem, nebo hrocení veškerých situací. Lidé pak mezi sebou způsobem pavlačových drben šíří jakoukoliv informaci, kterou někdo někde zaslechne.
Strach je nejsložitější emocí a intenzivní strach může i zabít. V některých situacích ale není spojen s pokusem o útěk, ale s útlumem chování, se strnutím. Strach je, jak jsem již výše zmínila, velmi nakažlivý. Rychle se šíří na základě oněm alarmujících zpráv, které nemusí být ani pravdivé (to je, jak jsem napsala v kapitole první, pak trestné). A právě z této davové reakce plyne největší problém v reakci na poplašnou zprávu.


4. Typy médií a jejich možnosti šíření poplašných zpráv

Televize

Televize je, dle mého, největším ovlivňovatelem lidské populace. Televizi má většina lidí a působí na lidské smysly jak pomocí obrazu, tak i zvuku. Tento způsob působení je mnohem účinnější, než pouhé zvukové působení, jako je tomu u rozhlasu. Zvuk je chytře propojen a spojen s obrazem tak, abychom si zapamatovali z vysílaného co nejvíce.
Zprávy se šíří hlavně pomocí zpravodajských relací, nebo mimořádných zpravodajských vstupů v případě, že se něco děje. A v případě poplašných zpráv dochází k šíření právě díky těmto zpravodajstvím. My – pozorovatelé – jsme závislí hlavně na tom, jak je zpráva uvedena, co nám ukážou za záběry nebo jakou hudbu jako podkres u toho použijí. Z obyčejného sdělení, že se někde něco děje, udělá dramatický hlas, volba slov jako „nejhorší“, „krize“, „neštěstí“ a podobně, dramatická hudba a drastické záběry zprávu pro většinu lidí nepříjemnou až strach nahánějící."

Práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdrojů: http://www.blisty.cz/2007/11/15/art37283.html, http://www.abowe.brbla.net/1-kapitola-uzivatelske-minimum/bezpecnost-zaklady/hoax.php, http://www.hoax.cz/hoax/infikovane-jehly-na-sedadlech/.