1.

Úvod

2.

Rozhovor

3.

Telefon

4.	Psaný projev

"Zamyšlení nad těmito otázkami určitě každému z nás prospěje – a může vést i k rozsáhlejší úvaze o tom, jak se vlastně pohybujeme v současném systému společenské komunikace. Jednou z důležitých součástí naší schopnosti – a nebojme se říci umění – komunikovat, dorozumívat se s ostatními lidmi je i schopnost rozhodnout se, jaké prostředky dorozumívání a jaký druh kontaktu s partnerem kdy zvolíme. V závislosti na nejrůznějších situacích a na dosavadních zkušenostech se rozhodujeme, kdy zvolit přímý kontakt (rozhovor mezi čtyřma očima), kdy kontakt zprostředkovaný (telefonický rozhovor) a kdy kontakt nepřímý (dopis, lístek, psaný vzkaz, případně telegram). Současná technika nám navíc poskytuje ještě další možnosti dorozumívání:faxujeme, využíváme e-mailu, prostřednictvím počítačové sítě se domlouváme se svými spolupracovníky (často i o osobních věcech), necháváme vzkazy na telefonním záznamníku apod.

Většina z nás asi někdy zaváhala: hodí se toto téma pro telefon? Nevyžaduje bezprostřední, důvěrný kontakt? Jestliže je téma tak složité a choulostivé, že hovor o něm vyžaduje přípravu, rozmysl, vyjádříme své stanovisko nejvýstižněji v dopise; pokud ovšem věc spěchá a nesnese odkladu, bude asi nejlépe zvolit fax. Běžné je, že se v (obšírnějším) dopise odvoláváme na (stručnější) předchozí telefonickou dohodu; nebo že partnerovi zavoláme (ev. i napíšeme) a požádáme ho o schůzku, o ústní rozhovor.

Naše rozhodování je tedy ovlivněno tématem rozhovoru; dále cílem, kterého chceme dosáhnout (např. přesvědčit partnera);, celkovou situací, tj. např. tím, jak je partner od nás vzdálen (zde vstupují do hry i cenové relace – za dopis nebo za mezistátní telefonát), do jaké míry jsme v časové tísni apod.; a velmi záleží na našem vztahu k partnerovi, na tom, zda spolu často mluvíme, zda si spíše voláme, nebo si jen občas píšeme. Obdržíme-li například parte, vyjádříme svou soustrast pozůstalým obvykle písemnou kondolencí. Je-li však ztrátou postižena osoba nám velmi blízká, pokusíme se spíše o rychlý bezprostřední kontakt: zvolíme návštěvu, nebo aspoň sáhneme po telefonu.

V obchodním úředním styku se ovšem nedá všechno řešit telefonicky – dopisy tu píšeme a dostáváme proto, abychom měli závazný doklad, potvrzení s podpisem a razítkem partnera, s datem, s přesnými údaji; dopis si můžeme založit a podle potřeby se k němu vrátit. V oblasti písemného styku se dále často musíme rozhodnout, zda napsat dopis, sáhnout po korespondenčním lístku, či vybrat a odeslat pohlednici. S partnery, s nimiž se pravidelně (každodenně nebo velmi často) setkáváme na určitém místě (tj. s členy rodiny a s nejbližšími spolupracovníky), si běžně vyměňujeme drobné vzkazy. Telegramy už dnes poněkud vycházejí z módy; uchylujeme se k nim však v případech, kdy potřebujeme něco urychleně sdělit na místo, kam nelze telefonovat ani faxovat (bohužel i mnoho podnikatelů dnes obtížně získává telefonní stanici), a v soukromém styku stále ještě rádi využíváme např. ozdobných telegramů blahopřejných."