1.	Krizová intervence

2.	Dělení krize

2.1.	Podle způsobu manifestace

2.2.	Podle průběhu krize

2.3.	Podle závažnosti krize

3.	Fáze krize

3.1.

Fáze šoku

3.2.	Fáze reakce

3.3.	Fáze zpracování

3.4.	Fáze nové orientace či fixace

4.	Intenzita krize

5.	Krizová intervence

5.1.	Rozlišení, u jakého klienta se krize objevila

5.1.1.

Osobu s akutním obrazem choroby

5.1.2.

Osoby v akutních psychosociálních krizových situacích

5.1.3.

Chronicky nemocní, zvláště osobnostně disponovaní lidé

5.1.4.

Osoby v přechodovém, vývojově významném období

5.2.	Základní principy při práci s klientem při krizové intervenci

"Krizovou intervenci používáme při kontaktu s klientem, který se nachází ve stavu psychické osobní krize. Pojem osobní krize zahrnuje aktuální závažné zasažení psychických funkcí nějaké osoby. Jsou to stavy, které jsou akutní a je nutné je řešit. Patří sem poruchy základního ladění, myšlení, kontroly emocí i jednání, jakož i psychosomatické obtíže nejrůznějšího druhu. Zahrnuje se sem sféra prožívání i chování dotyčné osoby, oblast psychická i tělesná a souvisí se sférou sociální – nedotýká se pouze jednotlivce.
Krizí se rozumí situace, která způsobuje změnu v navyklém způsobu života, a vyvolává stav nerovnováhy, ohrožení a stresu. Nemůže být proto řešena v rámci obvyklého repertoáru vyrovnávacích strategií jedince. Přesahuje jeho adaptační možnosti i zdroje běžných obranných mechanismů.
V psychosociální oblasti je krize definována jako důsledek střetu s překážkou, kterou nejsme schopni vlastními silami, vlastními vyrovnávajícími strategiemi, eventuálně za pomoci blízkých lidí zvládnout v přijatelném čase a navyklým způsobem.1

Krize samotné se v odborné literatuře dělí na různé typy:
1) podle způsobu manifestace
2) podle průběhu krize
3) podle závažnosti krize

Ad 1)
• Jedná se o krize zjevné, kdy si člověk svou situaci uvědomuje, připouští a snaží se ji nějak konstruktivně čelit. Krize jej vede k hledání řešení či vyhledání pomoci.
• Latentní krize jsou označovány takové krize, které si sám člověk neuvědomuje, nebo si je odmítá připustit. Jedná se většinou o dlouhodobý stav, který posléze vede ke špatnému způsobu adaptace - k úniku (alkohol, drogy, workoholismus…) Toto někdy může vést k vyvolání krize zjevné.

Ad 2)
• Akutní krize bývají bouřlivé se zřetelným začátkem a většinou i koncem. Nejčastěji to bývají reakce na traumatické zážitky či těžké životní situace. Lidé v těchto situacích často sami vyhledávají odbornou pomoc.
• Chronické krize mají nenápadný začátek a jsou dlouhodobé. Mohou trvat i roky. Jsou to většinou krize latentní či nedostatečně dořešené krize akutní. Častými příčinami jsou chudoba, domácí násilí, bezdomovectví atp. Někdy stačí nepatrný impuls a tyto krize přecházejí do krizí akutních."

Práce do předmětu Metody sociální práce na VOŠ sociálně pedagogické a teologické.