1.	Příběh třetí

2.	Příběh osmý

"Giovanni Boccaccio: Dekameron
Příběh třetí pojednává o babylonském sultánovi, který vedl války proti saracénskému a křesťanskému králi, načež přišel o veškerý svůj majetek. Proto si potřeboval někde opatřit větší množství peněz, až si vzpomněl na bohatého žida Melchiseda, který pobýval v Alexandrii. Ten však byl velmi lakomý, což Saladin předpokládal, a proto hledal záminku, která by mu dopomohla dostat se rychle k penězům. Pozval si tedy Melchiseda k sobě a dal se s ním do přátelského rozhovoru. Saladin věděl, že se žid vyzná dobře ve všech věcech náboženských a položil mu proto otázku, kterou víru považuje za pravou. Zda-li židovskou, křesťanskou či saracénskou. Žid byl však natolik moudrý a poznal, že Saladin tímto hledá příležitost, které by se mohl chytit za slovo a zaplést rozhovor do nějakého sporu. Melchised se proto místo odpovědi dal do vyprávění o králi, který měl tři syny. Ten, kterému dal král před svou smrtí svůj prsten se měl stát jeho nástupcem. Král měl však každého upřímně rád a nevěděl komu prsten předat. Dal proto tajně vyrobit další dva stejné prsteny. Pak, když zemřel, synové zjistili, že prsten má každý z nich a začali se o trůn přít. A tato rozepře je nerozřešena dodnes. Melchised Saladinovi naznačil, že stejně je tomu i s třemi vírami. Saladin poznal, že Melchised je opravdu moudrý, a proto mu řekl za jakým účelem si ho nechal poslat. Melchised pak ochotně Saladinovi půjčil kolik potřeboval. Od té doby si Saladin Melchiseda vážil a byli spolu dobrými přáteli.
Příběh osmý vypráví o bohatém a lakomém Erminu de' Grimaldi, který byl tak lakomý až mu lidé začali přezdívat Ermino Lakota. Jednou do Janova přijel chrabrý žakéř Guilglielmo, kterého všichni janované ctili a měli ho rádi. Ermino se to také doslechl a přes všechnu lakotu ho nechal k sobě poslat. Poté ho provedl celým svým domem a zeptal se moudrého Guilglielma, co by si měl vymalovat na stěnu sálu svého domu. Guilglielmo mu poradil věc, kterou podle něho Ermino nikdy neviděl. Poradil mu, aby na stěnu sálu nechal namalovat štědrost. Když Ermino tato slova uslyšel, velmi se zastyděl a v tu ránu se jeho lakota změnila v opak. Slova Guilglielma na něho tak zapůsobila, že se Ermino stal tím nejlaskavějším ze všech šlechticů v Janově."