1.

Úvod

2.	První období

3.	Druhé období

4.	Třetí období

5.

Závěr

" Poněkud zvláštní místo má Benátský kupec (1596), který, ač je komedií o lásce a překážkách, uvádí i v podstatě tragickou a hluboce lidsky pojatou postavu žida Šajloka.
Druhé období Shakespearovy tvorby (1601 – 08) začíná Hamletem (1601) a pokračuje řadou dalších vrcholných děl, v nichž Shakespeare vylíčil nejhlubší lidské vášně a city: Othello (1604), Král Lear (1605), Makbeth (1605) a Coriolanus (1606) o osudném nedorozumění mezi vůdčí osobností a lidem. Kromě těchto komedií patří do tohoto ponurého a pesimistického období Shakespearovy tvorby i takzvané „temné komedie“ ( Konec vše napraví – 1602, Veta za vetu – 1604, Troilus a Kressida – 1602) a další antické příběhy ( nedokončený Timon Aténský – 1607, Antonius a Kleopatra – 1606 a Perikles – 1608).
V posledním období, které tvoří romantické hry Cymbelín (1609), Zimní pohádka (1610) a Bouře (1611) a poslední nedokončená historická hra Jindřich VIII. (1613), autorův temný pohled na svět ustupuje touze po usmíření a harmonii. V tomto období vychází také nejlepší z Shakespearových básnických děl, sbírka 154 Sonetů (1609), jež vznikaly v delším časovém údobí a jsou odrazem básníkových milostných a přátelských citů.
Shakespeare je autor veskrze renesanční: jeho dílo nenese ani stopy po antické osudovosti nebo středověké podřízenosti víře, je světské, jeho neobyčejně rozmanití hrdinové jsou sami strůjci svého osudu, jejich činy vyplývají z jejich charakterů. Nejsou to také jen nositelé idejí, ale složité a často rozporné, živoucí povahy. Shakespearův dar pro vybroušené fráze je nenapodobitelný, a často bývá citován - i lidmi, kteří jeho hry nikdy neviděli ani nečetli. Jeho díla rozdávají radost čtenářům a divákům již téměř čtyři století. A protože již obstála ve zkoušce času, je logický předpoklad, že jeho díla vydrží populární ještě mnoho staletí."