1.	Baron Prášil

2.	Popis knihy

3.

Obsah

3.1.	Cesta po Rusku

3.1.1.

Generál, co nesundává klobouk

3.1.2.

Příhody na lovu

3.2.	První až desáté dobrodružství na moři

3.2.1.

Okurkovník

3.2.2.

Velryba

3.3.	Cesta zeměkoulí

3.3.1.

V Cařihradě

3.3.2.

Muž s koulí na noze

3.3.3.

Osedlaný mořský koník

3.3.4.

Cesta na Severní pól

"Baron Prášil je skutečnou postavou, narodil se roku 1720 jako Karl Friedrich Hieronymus baron z Münchhausenu. Jako 19letý vstoupil do ruského jezdeckého oddílu, v tažení proti Turkům získal hodnost rytmistra, ale potom se vrátil do svého venkovského sídla, kde zůstal až do své smrti v roce 1797. Svým hostům, šlechticům a statkářům z okolí vyprávěl fantastické příběhy, které poprvé sepsal neznámý sběratel v roce 1781, podruhé v roce 1783.

Kniha je souborem několika příběhů - Cesta po Rusku, První až desáté dobrodružství na moři, Cesta zeměkoulí.
Baron Prášil se v zimě vydal do Ruska přes Polsko na koni a cestou potkal stařečka, proto mu dal svůj plášť a dál cestoval nalehko. Z nebes se ozvalo: "Synu, ať se v čerta změním, jestli se Ti neodměním". Prášil se po namáhavé cestě lehl do sněhu a ráno se vzbudil na hřbitově a kůň byl přivázaný na věži kostela. V noci totiž přišla obleva.
Dál do Ruska jede na saních a přepadne je vlk, který se zakousl do zadku koně, prokousal se až k hlavě a za ohlávku táhne sáně místo sežraného koně.
V Rusku najde Prášil skvělou společnost, která popíjí ve velkém množství alkohol. Jen generál, co nesundá klobouk, je stále střízlivý. Prášil zjistí, že generál při bitvě přišel o polovinu hlavy a má otevřenou nahoře lebku, proto když nadzvedne klobouk, alkoholové páry vyjdou z těla a může dál pít.
Rusko je pro Prášila rájem na Zemi, pokud se týká lovu. Hlavně lovu kachen se věnuje velmi často a má příhody, které stojí za zveřejnění. Jednou neměl broky, proto na kus provazu přivázal špek, kachna jej snědla a nestrávený vypustila ven, přišla druhá kachna, atd. Provaz plný živých kachen si Prášil ovázal kolem pasu, ale kachny zlobily, vzlétly s ním do oblak. Prášil jako vždy si věděl rady, jedné za druhou kachnám zakroutil krkem a spadl do komína domu, kde byl ubytovaný. Věděl si rady, i když neměl broky, pouze pušku s nabijákem a viděl mnoho kachen. Strčil do laufu nabiják, vystřelil a kachny se na něj napíchly jako na rožeň.
Jednou potkal na lovu svini s kanečkem. Střelil po nich, ale kaneček utekl. Když přišel blíž, viděl, že svině je slepá a má v tlamě kus ocásku. Než totiž Prášil vystřelil, vedl kaneček slepou maminku a ona se ho držela za ocásek, Prášil mu ocásek ustřelil, kaneček utekl a Prášil odvedl svini až do kuchyně.
Příhoda s jelenem a třešní je známá z filmu s Burianem. Prášil byl na lovu, neměl náboje, tak střelil po jelenovi peckami z třešní. Jelen utekl a po roce ho Prášil spatřil znova, ale to už měl na hlavě mezi parohy stromek třešní a potom, co ho Prášil skolil, získal tak k jídlu jelena i třešňovou omáčku.
Podobné příhody vypráví Prášil o lovu na medvědy a lišky, ale dobrá je i příhoda se vzteklým psem. Když Prášil potkal vzteklého psa, utekl za vrata dvora, ale po psovi hodil svůj plášť. Potom řekl sluhovi, aby plášť přinesl a pověsil ho do skříně k ostatním oblekům. To neměl dělat, plášť chytil od psa vzteklinu a rozkousal ostatní oblečení."