"Michail Bulgakov: Mistr a Markétka
Od roku 1929 pracoval na svém živ. díle, dokončil ho těsně před smrtí, téměř slepý a smrtelně nemocný. Inspirační zdroje : Goethe – Faust – shrnutí starého sporu „rozumu a citu“ o lidskou duši,kterou je člověk rozhodnut obětovat za cenu nejvyššího poznání;Gogol – Arabesky, Petrohradské povídky, Večerů na Dikance – za starší „mytologizující“ část = fantasticko-humoristická část F.M.Dostojevský – kladení otázek lidského života lásky a smrti, zdůraznění učení o nesmrtelnosti jako předpokladu každé etiky a Kristova příkladu jako vodítka při uspořádání lidského soužití.
Dílo se vyznačuje svým magickým realismem ( reálné místo a prostředí, vystupují nadpřirozené postay, autor využívá mýty, legendy, báje, není poznat hranice mezi snem a skutečností ).
Hlavní dějovou linií je milostný příběh Mistra a Markétky, o kterém je nepatrná zmínka na začátku, ale až na konci se začíná rozehrávat. Další dějovou linií je příběh kouzelníka Wolanda se svojí družinou ( Korovjev, Azazelo, kocour Kňour ), který odhaluje v lidech jejich skryté vlastnosti tím, že splňuje návštěvníkům svých fantastických představeních jejich tajné sny o blahobytu. Je tzv. katalyzátorem, urychluje děj. Poslední dějová linie se snaží postihnout evangelický konflikt pravdy a práva v dialogu římského místodržícího Judeje Piláta Pontského s Ješuou-Ježíšem, jehož má Pilát proti svému přesvědčení vydat na smrt zaujatému starozákonnímu soudu. Pilát je ješitný, špatně se rozhoduje, myslí jen na sebe a své pohodlí.
V díle se odehrávají dva konflikty. Prvním je Mistrův román – zda bude uznán nebo ne. Druhým je kouzelník Woland – reálno / nadpřirozenost. Sny zde velmi často prolínají se skutečností, a to tím, že Woland vsugerovává lidem to, co mají ukryto ve svém myšlení.
Kniha začíná procházkou M.A.Berlioze – předseda a I.N.Potápky ( pseudonym Bezprizorný ) – básník po parku, kde potkávají tajemného cizince. Cizinec – Woland jim vypráví o existenci Ježíše Krista, převypráví jim příběh Piláta Pontského a nakonec předpoví Berliozovi smrt na Patriarchových rybnících. Má ji zavinit Anuška, rozlitý slunečnicový olej a zasedání se nebude konat. Opravdu se tak stane, když si Berlioz běží zavolat, uklouzne na rozlitém slunečnicovém oleji a tramvaj mu uřízne hlavu.
Tento cizinec se objevuje objevuje na různých místech města Moskvy, vždy ho doprovází černý kocour, který se chová jako člověk. Způsobují v Moskvě zděšení a nechávají umírat lidi ( Varieté a její následná šílenost, Nikanor Ivanovič Bosý = předseda domovní správy v čísle 302b v Sadové ulici, kde bydlel nebožtík Berlioz v bytě číslo 50 = narafičená past s úplatkem a následná smrt……).
Ke konci se začíná odvíjet příběh s Mistrem a Markétkou. V blázinci se Bosý ( umístěn po žalostném tvrzení, že ty peníze nikdy od nikoho nevzal ) setkává se sousedem z vedlejšího pokoje, který mu vypráví svůj smutný příběh o životní lásce Markétě Nikolajevně. Markétka je vdaná žena. K Mistrovi chodila každé odpoledne. Jednoho dne ji dal peníze, aby koupila letenky. Markétka se však už nevrátila. Mistr tedy spálil svoje celoživotní dílo – román o Pilátu Pontském. "