"David Weiss:Benátčan
Autor píše jako by byl sám Tizian, který vzpomíná na svůj život v 99 letech a přitom kreslí svůj poslední obraz Pietu, za který má v kostele Frari slíbený pohřeb.
O datu jeho narození se vedou stále spory, ale jisté je, že roku 1500 přichází do Benátek z Cadore, kde se narodil. Jeho otec chtěl, aby byl vojákem, ale on umí jen kreslit.
Začne pracovat v dílně mozaikáře Zucattiho, ale mohl se podílet jen na uklízení, práci, která neměla s malířstvím nic společného. Neustále musí předstírat,že je mu více let než doopravdy.Jeho láska k malování byla ale silnější, i když měli sami zakázáno malovat, on zákaz porušil a byl vyhozen.
Poté nastupuje u Belliniho, kde je zakázáno malovat olejovými barvami, které si Tizian zamiluje. Touží se stát učedníkem Giorgina, který právě olejové barvy používá.
Díky jeho talentu si ho po čase skutečně jako učedníka zaměstnává velký Giorgino a stává se také jeho přítelem.Koupí mu oblečení, dá mu pokoj a seznamuje ho se životem.
Nakonec však učeň předčí svého mistra a ten ho ze své bottegy vyhodí. Přichází první zakázky od bohatých mecenášů.
Nastěhuje se k Vechiovi, do jehož dcery Violanty se po příchodu do Benátek zamiluje, a když dostává první zakázky od mecenášů, stěhuje se s ní pryč. Byla jednou z jeho nejlepších modelek, je vyobrazována zejména jako Venuše, ale i Panna M.
Giorgino umírá na mor a Tizian je jediný, kdo přichází k jeho smrtelnému loži. Poté dokončuje jeho obrazy.Ve svých 22 letech má spoustu zakázek od Benátských malířů po celé Itálii, ostatní malíři se bouří, protože nemají práci.Když se stává papežem Medici, dostává nabídku stát se jeho dvorním malířem, ale tuto životní příležitost odmítá. Už ve svých 26 letech se stal prvním malířem Benátské republiky, což znamenalo, že dostával státní zakázky a měl právo malovat Dóžata.
Když už mu Violanta jako modelka nestačí, najímá další dvě. Jedna z nich,Cecilie, se stává jeho pozdější manželkou, se kterou zplodil 3 děti: 2 syny – Orazia a Pomponia, a dceru Latetiu, která však zemře. Manželka umírá při porodu dcery.
Celý svůj další život byl zahrnován mnoha zakázkami, mnohokrát pobouřil mecenáše, když obraz maloval i několik let. Dokázal však namalovat i jeden obraz za měsíc. Na konci života si ani nepamatuje, kolik obrazů namaloval. Byl velmi uznávaným portrétistou(maloval např. Karla V., který ho za jeho portréty povýšil do šlechtického stavu, papeže..)
Jeho synové trpěli tím, že jsou Tizianové. Vyrovnat se otci bylo takřka nemožné. Orazio svému otci pomáhal v malování, ale nikdy se mu zdaleka nevyrovnal, Pompónio byl vlastně rád, že otec zemřel. Rozházel jeho jmění a prodal obrazy.
Celý život má rád ženy a věnuje se jim."