1.Úvodní souhrn

1.1.	Složení ekonomiky

2.	Fyzicko-zeměpisné prostředí

3.	Historický nástin

4.	Poválečné období rozvoje

4.1.	První etapa

4.2.	Druhá etapa

4.3.	Japonský moderní ekonomický růst a T-M teze

4.4.	Vysoká míra úspor a investic

4.5.	Vzdělaná pracovní síla

4.6.	Zisk, mzdy a dlouhodobý zájem

4.7.	Hlavní trend japonského ekonomického růstu

4.8.	Typ Japonského ekonomického růstu

4.9.	Postavení Japonska ve světové ekonomice

5.Implikace pro Českou republiku

5.1.	Omezený obchod a příliv kapitálu

5.2.	Japonské zkušenosti a inspirace

"Složení ekonomiky

Ačkoli Japonsko nedisponuje nerostným bohatstvím (výjimkou jsou snad pouze stavební suroviny), disponuje velice silným průmyslem. V průmyslu a stavebnictví pracuje méně než 30% pracujících, ale na HDP se podílejí více než 40%. To je na tak bohatý stát samozřejmě obrovské číslo. Japonsko postupně měnilo svou výrobní orientaci od levného sériového zboží směrem k vysoce kvalitní produkci založené na progresivních technologiích a získalo tím značný podíl na světových trzích. Svými prvotřídními výrobky ovlivňují Japonci světový trh a vysoké investice do výzkumu a vývoje jsou zárukou dalších úspěchů. Rozhodující je spotřební elektronika, 1. místo v produkci osobních automobilů a lodí. Největší součastný výrobce oceli. Dále chemikálie, syntetická vlákna, pryskyřice, potraviny, cement.
Zbytek obyvatel pracuje ve službách, zemědělství, rybolov a těžba tvoří jen asi 2,5% HDP. Pro Japonsko je charakteristická velmi nízká míra nezaměstnanosti. Japonské firmy vesměs nepropouštějí ani v době recese. Hlavní průmyslový pás se táhne podél jižního pobřeží Honšú od nížiny Kantó na východě po sever ostrova Kjúšú na západě. Průmysl je nejvíce koncentrován v aglomeracích Tokia, Nagoje, Ósaky.

2. Fyzickozeměpisné prostředí

Fyzickozeměpisné prostředí Japonska se vyznačuje čtyřmi hlavními rysy: rozmanitostí mořského pobřeží, komplikovaným reliéfem, vlhkým monzunovým podnebím a velmi pestrou květenou.
Pobřeží je velmi členité, a to jak na straně východní, kde je omývá tichý oceán, tak na straně západní, obrácené především k japonskému moři. Někde je velmi křivolaké s četnými poloostrovy, mysy, šíjemi a zátokami, jinde zase probíhá přímočařeji v mírných obloucích, někde se souš strmě sklání k moři, jinde opět je pobřeží ploché. Ráz pobřeží je vhodný pro pobřežní plavbu, jež je už odedávna velmi čilá, neboť hornatost pobřeží je na závadu rychlému spojení po souši. Moderní velké přístavy nenalezly u japonského pobřeží nejlepší přirozené podmínky. Zejména dostatečnou hloubku, a udržují se jen díky rozsáhlým soustavným technickým úpravám.
Reliéf Japonska je velice hornatý. Nížin je málo, jsou jen místy při pobřeží a jen zřídka odtud pronikají podél řek dále do vnitrozemí. Nejrozsáhlejší nížina je v širším okolí hlavního města Tokia. Povrch má zřetelné rysy geologického mládí. Vrásnění působilo ve třetihorách i ve čtvrtohorách, zemská kůra se lámala a propadala, což bylo doprovázeno sopečnou činností. Ještě dnes je asi z 200 sopek čtvrtina činných a sopečné terény zabírají asi jednu třetinu plochy státu. Také následky otřesů mořského dna Japonsko těžce postihují. Zemětřesné vlny Tsunami se vrhají na pobřeží a v několika vteřinách zničí vše k nepoznání. Japonská zemětřesení úzce souvisejí ve svém původu s polohou Japonska při okraji příkopových propadlin dna oceánu. Jsou geologicky mladé a mají hloubku mezi 8500-10 000 metrů. Japonské hospodářství nemůže kvůli možnosti zemětřesení budovat například velké vodní nádrže atd. Hrozí nebezpečí zaplavení.
Hornaté části Japonska nejsou jednotvárné, horské soustavy jsou velmi rozčleněny, často jsou tu vklíněny malé okrouhlé pánve a zaklesnuta dlouhá hluboká údolí. Do takových sníženin sevřených horami, se soustředil nejčilejší život obyvatel ať už ve městech, nebo ve vesnicích. Velký sklon svahů však nepodporuje zemědělství, neboť se z nich dešťovým ronem odnáší mnoho půdy. Daří se však v údolí, tam lidé pěstují na náplavových půdách například rýži."