Úvod

1.	Úvod do bankovnictví

2.	Historie bankovnictví

3.	Bankovní soustava

3.1	Základní druhy bank

3.2	Bankovní soustava ČR

4.	Česká národní banka

4.1	Nástroje centrální banky

5.	Obchodní banky

5.1	Vkladová činnost obchodních bank

5.2	Základní možnosti vkladů u obchodních bank

6.	Úvěrová činnost

6.1	Úvěrová činnost obchodních bank

6.2	Úvěry, které banka poskytuje svým klientům

6.3	Zajištění návratnosti úvěru

6.4	Úvěrová politika banky, úvěr a jeho úročení

6.5	Základní principy úvěrových obchodů bank

6.6	Úvěrová analýza, zajištění úvěru

6.7	Uzavření úvěrové smlouvy

6.8	Úvěry pro podnikatelské účely

6.9	Úvěry občanům

6.10	Úvěrové karty

7.	Cenné papíry

7.1	Peněžní trh

7.1.1

Depozitní certifikáty

7.1.2

Směnky

7.1.3

Pokladniční poukázky

7.1.4

Bankovní akcepty

7.2	Kapitálový trh

7.2.1

Akcie

7.2.2

Podílové listy

7.2.3

Obligace

7.2.4

Hypoteční zástavní lístky

7.3	Deriváty cenných papírů

7.4	Burzy a burzovní obchody

7.4.1

Burzy ČR

Závěr

"2. Historie bankovnictví

V roce 1938 působilo v českých zemích 23 akciových obchodních bank,bankovních domů, 16 bank provozované jako společnosti s ručením omezeným a asi 80 bankovních domů, tzn.bank jednotlivců nebo více vlastníku sdružených ve veřejných nebo komanditní společnosti. Vedoucí postavení mělo 9 velkobank a koncerny Živnobanky a společný koncern Anglo-Pragobanky a Agrární banky. Mezi nimi probíhal konkurenční boj z něhož vycházela vítězně Živnobanka. Obchodní banky měly univerzální charakter. Důsledkem centralizačního procesu
v období okupace 1939-1945 působilo na začátku roku 1945 pouze 10 akciových bank. Vývoj po ukončení okupace byl poznamenán přejímáním sovětského systému příkazního plánování, který předpokládal úplnou centralizaci bank.
V roku 1950 vznikla Státní banka československá jako monopolizovaná ústřední a provozní banka. Obchodní banky tak vlastně zanikly. Výjimkou bylo založení Československé obchodní banky v roce 1965 jako banky specializované na úvěrový a platební styk se zahraničím a na devizové operace. Příkazním systémem plánování byl však její obchodní charakter značně potlačen.
Přechodem k tržní ekonomice vyvolal nutnost konstituovat finanční trh a banky jako podnikatelské subjekty. Státní banka československá byla zákonem z roku 1989 rozdělená a
na jejím základu vznikly Státní banka československá jako ústřední banka a Komerční banky Praha( na území dnešní ČR). Zakládaní dalších bank probíhalo poměrně hektický. Již v průběhu roku 1990 vzniklo v ČR 6 nových bank (Agrobanka, Pragobanka, Poštovní banka atd.) a řada dalších žádala o udělení licence. Koncem roku 1994 působilo v ČR 44 bank (bez bank
v likvidaci nebo v nucené správě ) a poboček zahraničních bank s licenci univerzální banky.
V roce 1936 působilo v tehdejší ČSR 346 spořitelen a od téhož roku měly spořitelny také své peněžní ústředí v Ústřední bance spořitelen v Praze (Sporobanka). Spořitelny tvořily součást tzv.lidového peněžnictví. Lidové peněžnictví zahrnovalo vedle spořitelen úvěrová družstva (záložny a kampeličky ) a vyznačovalo se orientací obou bank na obyvatelstvo, živnostníky, zemědělce a drobné podnikatele.
V důsledku přejímaní sovětského systému byly oba typy lidových ústavů (spořitelny a úvěrová družstva) postupně centralizovány. Totální centralizace vyvrcholila v roce 1967, kdy vznikla jedna spořitelna jako státní hospodářská organizace s celostátní působnosti. V roce 1969 byl u spořitelny uplatněn princip federalizace a došlo k jejímu rozdělení na Českou státní spořitelnu a Slovenskou státní spořitelnu. V ČR dnes na tuto spořitelnu navazuje Česká spořitelna s celostátní působností. Ještě na počátku 90. let bylo její postavení ve vztahu
k obyvatelstvu monopolizované (úspory, spotřební půjčky). Dnes je podle licence pojatá spořitelna jako univerzální banka. Na podporu bytové výstavby jsou zakládány stavební spořitelny. Koncem roku 1994 začalo působit 6 stavebních spořitelen.
Úvěrová družstva nesla u nás název záložny ( občanské, živnostenské, městské apod.). Programem těchto úvěrových společenstev bylo vymanit zemědělce z vlivu lichvářů a využít uložené peníze do rolnických záložen k financování zemědělských průmyslových podniků, které by usnadňovaly odbyt zemědělských výrobků, např. pivovarů, cukrovarů, lihovarů. Tento úmysl se rozšířil a byl v praxi postupně uskutečňován. Úvěrová družstva na venkově se v Evropě nazývala běžně ,,reiffeisenky,, podle německého zakladatele. České uvědomění odmítalo tento název, takže se rozšířilo označení ,,spořitelní a záložní spolek,, , ,,rolnická záložna,, ,, kampelička,, v upomínku na MuDr. Cyrila Kampelíka jako propagátora reiffeisenek."

Práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdrojů: http://www.janska.estranky.cz/clanky/ekonomika/bakovnictvi-kompletni, http://finance-bankovnictvi.blogspot.com/2008/11/v-dsledku-pejman-sovtskho-systmu.html, http://managment-marketing.blogspot.com/2008_07_01_archive.html, http://www.seminarky.cz/Bankovni-soustava-CR-5940, http://www.seminarky.cz/Bankovnictvi-7049, http://finance-bankovnictvi.blogspot.com/2008/11/722-ad-2-podlov-listy.html.