1.

Úvod

2.	Rozdělení konstrukčních materiálů

2.1.	Kovové konstrukční materiály

2.1.1.

Železo

2.1.2.

Hliník

2.1.3.

Měď

2.1.4.

Ušlechtilé kovy

2.2.	Nekovové konstrukční materiály

2.2.1.

Dřevo

2.2.2.

Pryž

2.2.3.

Sklo

2.2.4.

Plasty

2.2.5.

Kůže

2.2.6.

Keramické materiály

3.

Závěr

"2 Rozdělení konstrukčních materiálů

Konstrukční materiály rozdělujeme do dvou základních skupin na kovové a nekovové konstrukční materiály.

2.1 Kovové konstrukční materiály
Používají se především na výrobu funkčně důležitých a namáhaných součástí a části strojů. Dělí se na slitiny železa, které představují asi 95% světové produkce kovů a na neželezné kovy. Patří sem také polokovy (křemík, germanium, arsen, selen, telur), které pro své vlastnosti mají ve strojírenství a elektrotechnice velký význam.
Čisté kovy se v technice používají jen ve výjimečných případech. tyto kovy mají tzv. technickou čistotu (např. CU 99,8 značí, že měď obsahuje 0,02% nečistot). Ve většině použití je tato čistota dostačující. Nejvyšší čistotu mají kovy, které se používají pro chemické analýzy a označující se zkratkou p.a. za názvem. Mnohem větší význam ve výrobě oproti čistým kovům mají slitiny, které jsou složeny ze dvou nebo častěji více prvků. Materiál, který je ve slitině v převaze se nazývá bází (např. ve slitinách kde převažuje železo, jsou označovány jako slitiny na bázi železa). Dalšími prvky přidávaných k základnímu prvku do slitin se nazývají legury a mohou to být jak kovové tak i nekovové materiály. "

Čistý text dosahuje cca 7,5 strany. Práce obsahuje tabulky, grafiku a fotografie.
Tato práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdrojů uvedených v použité literatuře.