1.	Mateřídouška

2.

Ohníček

3.

Pionýr

4.

Junák

" V tomto čísle také byla velmi pěkná povídka od Otakara Batličky. Se zájmem si ji přečetl, protože jsem měl v paměti dvě knihy, které jsem od něho s nadšením přečetl – „Na vlnách odvahy a dobrodružství“ a „ Rájem i peklem“. Otakar Batlička byl velmi statečný český spisovatel a bojovník proti nacismu. Procestoval velkou část světa a jeho vlastní zážitky, nebo zážitky lidí, se kterými se setkal byly podkladem pro jeho povídky. To, že většinu situací skutečně zažil na vlastní kůži, dodalo jeho příběhům zvlášť silný náboj. Byl také, jak jsem uvedl statečným bojovníkem proti nacistům. Po okupaci a vzniku Protektorátu Čechy a Morava se stal členem odbojové skupiny „Obrana národa, pro kterou jako velmi dobrý radiotelegrafista obstarával spojení s Londýnem. Byl zatčen, odsunut do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl při pokusu o útěk zabit.

I další povídku, tentokrát od Ernesta T. Setona jsem přečetl se zájmem. Jméno autora mám spojeno s počátky a vznikem skauta v naší republice. On sám stál u zrodu Skauta v Británii a později ve Spojených státech amerických.

Jeden díl kresleného seriálu „Statečný kapitán Korkorán“ na motivy románu Alfréda Assolanta mne znovu ujistil, že kreslená forma je perfektní v každém případě. Román jsem před lety četl a kreslená forma by musela být úplně super.

Na závěr kreslený seriál o družině Čápů působících v době hitlerovské okupace tvořený ve stylu Rychlých šípů od Jaroslava Foglara. Jak jsem uvedl v předchozím odstavci, kreslená forma je velmi zábavná a zpřístupní téměř každý příběh. Je ovšem samozřejmě nutná dobrá kvalita obrázků.

Možná jsem ovlivněn dobou, výchovou a především tím, že jsem sám byl Skautem a mám za sebou pěknou řádku skvělých skautských táborů, tento časopis je podle mého názoru perfektní – určitě nejlepší z výše uvedených a rozebíraných.

Důvod ? Jak přitáhnout podnikavé kluky a holky k přírodě, historii, sportu atd – určitě ne psaním o politice.

Na závěr bych chtěl podotknout již zmiňovanou okolnost, která mi dost ztěžovala hodnocení jednotlivých časopisů. Je to problém různých období, kdy byly jednotlivá čísla vydávána. Určitě mohli autoři vybírat témata a články mnohem svobodněji ve druhé polovině šedesátých let, než na přelomu padesátých a šedesátých. Nejlepší by bylo mít všechny časopisy, které by byly vydány v jednom roce. Určitě by bylo velmi zajímavé posoudit je všechny například ve vydání v roce 1959, nebo 1960 a pak znovu v roce 1968, či 1969"