1.	Socializace osobnosti. Sociální učení, mechanismy socializace

1.1.	Podstata socializace osobnosti

1.2.	Mechanismy socializace

1.3.	Sociální činnost

1.3.1.

Hra

1.3.2.

Učení

1.3.3.

Práce

1.4.	Nápodoba (imitace)

1.5.	Druhy imitace

1.5.1.

Automatická imitace (neuvědomělá)

1.5.2.

Uvědomělá imitace (kopírování)

1.6.	Ztotožnění (identifikace)

1.6.1.

Druhy identifikace

1.7.

Sugesce

1.8.	Socializace myšlení

1.9.	Socializace citů

1.10.

Socializace jednání

1.11.

Deprivace

1.12.

Situace, za nichž dochází k deprivaci

1.12.1.

Extrémní sociální izolace

1.12.2.

Ústavní výchova

1.12.3.

Separační prožitky

1.12.4.

Deprivace v rodině

1.13.

Následky psychické deprivace

1.14.

Rodina jako socializační faktor

1.14.1.

Základní znaky rodiny

1.14.2.

Struktura rodiny

1.14.3.

Základní funkce rodiny

2.	Sociální skupiny

2.1.	Charakteristika skupiny

2.2.	Dimenze skupiny

2.3.	Jedinec ve skupině, sociální role a sociální status

2.3.1.

Postavení jedince ve skupině

2.3.2.

Poznatky o konformismu jedince vůči skupině

2.4.	Charakteristika sociální pozice

2.5.	Charakteristika sociální role

2.6.	Sociální role a osobnost jedince

2.7.	Sociální pozice a sociální role jedince v pracovní skupině

2.8.	Sociálně psychologické aspekty makro-strukturálních útvarů – psychologie davu

2.9.	Jedinec v davu

2.10.

Druhy davové aktivity

2.11.

Utváření sociálních hodnot a norem, hodnotový systém a orientace, interiorizace sociálních norem

2.12.

Utváření sociálních hodnot a norem

2.13.

Interiorizace sociálních norem a hodnot

3.	Sociální komunikace

3.1.	Verbální Sociální komunikace

3.1.1.

Chyby v řeči

3.2.	Nonverbální sociální komunikace

3.2.1.

Druhy nonverbální komunikace

3.2.1.1.

Mimika - výraz obličeje

3.2.1.2.

Přiblížení a oddálení (proxemika)

3.3.	Komunikace dotykem (haptika)

3.3.1.

Pohyby, postoje a držení těla

3.3.2.

Gesta

3.3.3.

Úprava zevnějšku

3.4.	Metakomunikace a poruchy komunikace

3.4.1.

Nejčastější typy poruch komunikace

3.4.2.

Poruchy komunikace v sociální skupině

3.4.3.

Strategie a taktika v jednání s lidmi – psychologické a společenské chování

3.5.	Metody sebepoznání

3.6.	Nejčastější chyby při posuzování druhých lidí

3.7.	Analýza přenosu

3.7.l. Základní typy transakcí

4.	Rodina jako sociální skupina

4.1.	Základní znaky rodiny

4.2.	Struktura rodiny

4.3.	Základní funkce rodiny

5.	Neurotické poruchy

5.1.

Neuróza

5.2.	Vývoj názorů na etiologii neuróz

5.3.	Symptomatologie neurotických poruch

5.3.1.

Duševní symptomy

5.3.2.

Tělesné symptomy

5.4.	Klasifikace neurotických poruch

5.4.1.

Fobicko-úzkostné poruchy

5.4.2.

Ostatní úzkostné poruchy

6.	Afektivní poruchy, schizofrenie. Klinický obraz a prognóza.

6.1.	Depresivní syndrom

6.1.1.

Druhy depresivních syndromů

6.1.2.

Dělení depresivních poruch dle různých kritérií

6.2.	Manický syndrom

6.2.1.

Druhy manických syndromů

6.2.3.

Etiologie afektivních poruch

6.3.	Klinický obraz schizofrenie

6.4.	Průběh onemocnění

6.5.	Formy schizofrenie

6.6.	Etiologie schizofrenie

6.7.	Duševní poruchy s bludy (paranoidní poruchy)

6.8.	Etiopatogeneze paranoidních poruch

6.9.	Klasifikace paranoidních poruch

"Podstata socializace osobnosti
Socializace je jedním z klíčových pojmů sociální psychologie. Vedle sociální psychologie se tímto pojmem zabývají i jiné vědní disciplíny, např. sociologie, sociální antropologie, filosofie atd.
V sociálně psychologickém pojetí rozumíme socializací proces vývoje individua z biologické bytosti ve složitou sociální bytost, která se aktivně zúčastňuje společenského a kulturního života. V procesu socializace si jedinec osvojuje návyky a dovednosti, které jsou pro dospělého člověka nezbytné, připravuje se na plnění základních životních rolí, osvojuje si schopnost orientovat se ve společenském prostředí, pomocí sociální komunikace přijímat a produkovat informace (Nakonečný, 1970).
Helus (1973) charakterizuje průběh socializačního procesu takto: „Člověk dostává úkol stát se člověkem se všemi těmi vlastnostmi, které jej jako člověka kvalifikují v jeho společenském prostředí a zároveň jsou mu poskytnuty prostředky k řešení tohoto úkolu“.
Podstata socializace spočívá v interiorizaci (zvnitřnění určitých sociálních norem, postojů, hodnot, názorů, složitých kulturních návyků apod.) a exteriorizaci (osvojení si určitých forem chování, kterými člověk projevuje své postoje, hodnoty, názory apod. způsobem adekvátním určité situaci a prostředí).
Člověk se vlastně „rodí dvakrát“. Nejprve jako individuum, nadané potencionálně schopností být lidskou bytostí, jíž se může stát teprve při svém „druhém narození“, které se uskutečňuje v sociálním prostředí, umožňujícím skutečné dotvoření lidské bytosti. Bez styku s lidmi se člověk nikdy nemůže stát normální lidskou bytostí.
Všechny popsané případy lidských jedinců, izolovaných brzy po narození dlouhodobě od lidské společnosti a lidských kontaktů („vlčí děti“) vykazují shodné vztahy: - zakřivení páteře, chůze po čtyřech, velmi nízká úroveň psychického vývoje, vydávání neartikulovaných zvuků, absence lidské řeči, obtížná adaptace sociálnímu prostředí.
Tito jedinci nesnášejí fyzickou ani psychickou zátěž a brzy umírají. Nezdařené pokusy tyto jedince socializovat svědčí o tom, že normální lidský vývoj je u nich trvale narušen.
Proces socializace probíhá během celého období ontogeneze, nejvýrazněji však v raných stádiích vývoje osobnosti. Získané návyky sociálního chování v dětství zanechávají trvalou stopu v psychické struktuře člověka. Socializace je nutnou podmínkou individualizace."

Čistý text dosahuje cca 57 stran. Práce obsahuje tabulky.
Vypracovaná státnicová otázka - fakulta pedagogická (obor sociální práce).