1.	Základní terminologie

2.	Sociálně patologické jevy z pohledu sociologie a sociální psychologie

3.	Zdroje sociálních deviací

3.1	Vnější příčiny sociálních deviací

4.	Delikvence nezletilých, kriminalita mladistvých a dospělých

4.1	Typy věznic

4.2

Mladiství

4.3	Zvlášť nebezpeční recidivisté

5.	Deviace v oblasti sexuálního chování (Sexuální deviace, aberace, parafilie a úchylky)

5.1	Poruchy pohlavní identity

5.2	Poruchy sexuální preference

5.3	Psychické a behaviorální poruchy spojené se sexuálním vývojem a orientací

5.4	Terapie sexuálních deviací

6.	Drogové závislosti – přehled, diagnostika, prevence

6.1	Jaká je lidská motivace drogu vyzkoušet

6.2	Charakteristiky drog

6.2.1

Produkty konopí

6.2.2

Stimulanty

6.2.3

Halucinogeny

6.2.4

Nootropní látky

6.2.5

Sedativa

6.2.6

Psychotropní látky

6.2.7

Narkotika

6.2.8

Organická rozpouštědla

6.2.9

Patologické hráčství (gamblerství)

7.	Stádia vzniku patologického hráčství

8.	Prevence drogových závislostí

9.	Agresivita

9.1	Kde se v lidech agrese bere?

9.2	Biologická determinace agrese

9.3	Sociální determinace agrese

9.4	Kde se bere zalíbení v krutosti, v rozkoši, kterou prožívá agresor, když oběť trpí?

9.5	Jak vidíme agresivní dítě my?

9.6	Jak se vidí dítě samo?

9.7	Co obvykle předchází agresi?

9.8	Jak reaguje zdravý a integrovaný člověk?

9.9	Jak zvládat agresivitu ve škole?

9.10	Jak zvládat agresivitu v rodině?

10.	Syndrom týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte

10.1

Týrání

10.2	Zanedbávání

10.3	Zneužívání

11.	Šikanování (specifický druh agrese, charakteristika oběti a útočníka, prevence)

11.1	Úvod do problematiky

11.2	Příčiny šikany

11.3	Fáze šikany

11.4	Vlastnosti agresorů

11.5	Vlastnosti obětí šikany

12.	Pojem osobnost, její struktura, základní přístupy k jejímu zkoumání

12.1	Přístupy k psychologii osobnosti

12.2	Struktura osobnosti

12.3	Biologická a sociokulturní determinace, modely determinace

12.4	Charakter, postoje, jejich utváření

12.5

Vůle

12.5.1

Volní akt

12.3	Schopnosti, vlohy, speciální schopnosti, inteligence, tvořivost

12.4	Temperament, základní typologie temperamentu

12.4.1

Hippokratova teorie temperamentu

12.4.2

Pavlovova klasifikace temperamentů

12.4.3

Kretschmerova typologie

12.4.4

Jungova typologie

12.4.5

Eysenckova typologie

12.4.6

Sheldonova typologie

12.5	Struktura osobnosti

12.6	Obecné metody výzkumu osobnosti

12.5.1

Pozorování

12.5.2

Experiment

12.5.3

Rozhovor

12.5.4

Dotazník

13.	. Psychologická charakteristika vývojových etap

13.1	Pubescence

13.2	Adolescence

13.3	Vývoj sebepojetí

13.4	Struktura sebeuvědomění

14.

STRES

14.1	Fáze stresu

14.2	Příznaky stresu

14.3	Typy stresových situací

14.4	Zvládání stresu

14.5	Intrapsychický konflikt

15.

Frustrace

16.	Techniky vyrovnávání s náročnými životními situacemi

17.	Konflikt, typy konfliktů, jejich příčiny a způsoby řešení

17.1	Dělení konfliktů

17.2	Způsoby vyrovnání se s konfliktní situací

“Sociálně patologické jevy z pohledu sociologie a sociální psychologie
Sociální patologie je předmětem zájmu řady vědních oborů a disciplín. Zabývá se jí nejen sociologie, ale ve značné míře také psychologie, kriminologie a lékařské vědy. Velkou pozornost přitahují takové jevy jako sebevražednost, alkoholismus, narkomanie, prostituce, ale i další sociální faktory úrazovosti, nemocnosti, neuróz a psychóz. Klíčovým problémem je otázka normality. Co je normální a co je naopak odchylné, patologické a deviantní chování? Deviace totiž není nic jiného než kvantitativní rozdíl, odklon od průměrného, standardu v obou směrech (pozitivní i negativní), od převažujících vzorců chování nebo morálních postojů skupiny, tj. společensky přijatelných norem. Otázkou zůstává od jakých norem a do jaké míry, popřípadě jaké jsou pak sankce. Mluvíme-li o sociální patologii, pak se obvykle jedná o závažné odchylky od chování, které je pokládáno za normální, tj. které je v souladu se schválenými normami, běžnými a pro většinu typickými.
Zdroje sociálních deviací
Sigmund Freud: - traumatické zážitky z dětství, ustrnutí na určitém vývojovém stádiu (Elektřin Oidipovský komplex = neschopnost se odpoutat od rodičů), nedostatečné uspokojení instinktů, nedostatečné vyvážení pudu života a pudu smrti (Eros a Thanatos), dysharmonie v dynamice osobnosti (Id, Ego, Superego).
Alfred Adler: - neuspokojení energizačního zdroje (touha po moci).

Vnější příčiny sociálních deviací
Teorie diferencovaného přičlenění = jedinec je ovlivněn sociálním okolím, ve společnosti vzniká určité napětí a z toho poté mnoho nových skupin a subkultur uznávající jiné normy a hodnoty a postoje než celá společnost, jedinec má tendenci se k některé této skupině přičlenit a někam patřit (hlavně pubescence a adolescence).
Dürkheimova teorie anómie = Anómie je stav ke kterému dochází ve společnosti například při revoluci a válce (staré hodnoty, postoje a normy jsou už zbořeny a nové nejsou ještě vytvořeny) tzv. beznormovost. Dürkheim společně s Mertonem tvrdí, že v anómii člověk jedná deviantně. V západních kulturách je za hlavní hodnotu pokládán materiální úspěch. Rozpracoval typologii možných reakcí na napětí mezi sociálně schválenými hodnotami a limitovanými prostředky.
- Konformisté: - většina lidí, kteří přijímají hodnoty úspěchu i konvenční prostředky k jeho dosažení (uznávají legální prostředky).
- Reformátoři: - odmítají sice společensky uznávané cíle, ale respektují institucionalizované prostředky k dosažení cílů, které prosazují (chtějí změnit cílovou hodnotu, ale respektují legální prostředky).
- Rebelové: - odmítají jak existující uznané cíle, tak prostředky a chtějí je nahradit novými.
- Ritualisté: - ztratili vidění hodnot, přizpůsobují se však sociálně uznaným normám jednání (nejde jim o výsledek).
- Inovátoři: - plně akceptují existující hodnoty, ale užívají nové nelegitimní nebo nelegální prostředky (uznávají hodnoty, ale hledají efektivnější prostředky za hranicemi zákona).

Teorie delikventních subkultur = tyto subkultury (party, gangy) hledají různé způsoby vybití energie a jsou zejména ve velkoměstech, kde je velké množství zábavných podniků, center atd. a často vznikají konflikty se zákonem. Na vesnici a v menších městech tato možnost není tak velká, ale tyto jevy se projevují ve formě vandalismu. Jedinci se cítí společensky ukřivděni (deprivace).
Teorie etiketace = jedinci se může stát, že někdy pochybí a dostane se do konfliktu se zákonem. Často pouze z klukoviny, impulsivity.
Teorie racionální volby = člověk je člověkem právě tehdy, když ví co je dobro a co je zlo. Tato teorie má svá omezení, člověk totiž mnohdy své „rácio“ k rozhodování nepustí."

Vypracovaná státnicová otázka - fakulta pedagogická (obor sociální práce).
Text obsahuje tabulky.