1.	Vznik a vývoj antisemitismu

2.	Němci a problém zvaný holocaust

3.	NSDAP a Hitlerův mocenský vzestup

4.	Nacistické postupy vůči Židům

5.	Zákon o říšském občanství

5.1.	Nařízení k zákonu o říšském občanství

5.2.	Zákon o ochraně německé krve a německé cti

6.	Situace neonacistů v ČR v posledních letech

7.	Extremistická hnutí v Brně

"Němci a problém zvaný holocaust
V průběhu holocaustu Němci vyhubili šest milionů Židů, a kdyby nebylo Německo poraženo, povraždili by ještě další miliony. Proto se stal holocaust určujícím rysem německé politiky a politické kultury za nacistické vlády, nejhrůznější událostí dvacátého století a také skutečností, která je z celé německé historie nejnepochopitelnější. Německé pronásledování Židů, jež vyvrcholilo holocaustem, je tudíž centrálním rysem nacistického Německa. Není jím proto, že bychom byli nejhrůznější událostí tohoto století zpětně šokováni, ale proto, co holocaust znamenal pro tehdejší Němce a proč se na něm v takovém počtu podíleli. Znamenalo to jejich rozchod se společenstvím „civilizovaných národů“. Výklad holocaustu představuje hlavní intelektuální problém v úsilí porozumět nacistickému Německu. Jak se nacisté dostali k moci, jak potlačili levici, jak oživili ekonomiku, jak byl jejich stát strukturován a jak fungoval, jak nacisté připravovali a vedli válku, to všechno jsou snadno pochopitelné události. Holocaust a s ním související proměna vnímavosti se však vzpírají vysvětlení. Aby mohlo dojít k vyhlazování Židů, musely být splněny čtyři základní předpoklady:
1. Nacisté, to znamená jejich vedení a především Hitler se museli pro vyhlazování rozhodnout
2. Museli nad Židy získat kontrolu, tedy ovládnout území, jež obývali
3. Museli vyhlazování zorganizovat a vyčlenit na ně dostatečné prostředky
4. Museli přimět spoustu lidí k tomu, aby zabíjení prováděli
Holocaust představoval radikální zlom v lidské historii, rozchod se všemi dřívějšími formami politické praxe. Zrodil ideologii a celouřadu aktivit, jež stály v naprostém protikladu k duchovním základům moderní západní civilizace, k osvícenství, ale také ke staletým křesťanským a světským etickým normám a pravidlům chování, jež charakterizovaly moderní západní společnost. Zkoumání německého antisemitismu se opírá o tři základní teorie týkající se jeho povahy:

1. Existence antisemitismu a obsah antisemitských výpadů proti Židům musí být chápány jako projev nežidovské kultury a v podstatě nejsou odezvou skutečného zhodnocení židovského jednání, i když do záplavy antisemitských obvinění bývají určité vlastnosti Židů nebo aspekty opravdových konfliktů zařazeny
2. Antisemitismus se stal trvalým rysem křesťanské kultury (přinejmenším od začátku křížových výprav) až do dvacátého století
3. Značně se lišící intenzita antisemitských projevů v jisté společnosti během určitého historického období není důsledkem toho, že by se antisemitismus objevoval a zase mizel, ani větším či menším množstvím lidí, kteří jsou nebo se stávají antisemity. Spíše je v podstatě neměnný antisemitismus zjevnější a méně zjevný, a to především v závislosti na proměnlivých politických a společenských podmínkách, které v lidech jejich antisemitské projevy povzbuzují nebo utlumují
Německé diskuse o Židech v 19. století se především snažily dospět k všeobecné formulaci židovské identity. Náboženská definice Židů ztrácela rychle na významu, přestože u obyvatelstva měla stále ohlas a byla mu blízká. Objevila se definice označující Židy jako rasu. Skoro všichni účastníci debat o Židech a jejich místě v německé společnosti- včetně těch, kdo obhajovali emancipaci Židů- se shodovali v tom, že židovství s němctví jsou neslučitelné. Základní německý model Žida se skládal ze tří představ: Žid se od Němce lišil, stál vůči němu v nesmiřitelné opozici a vedle své odlišnosti byl také zlovolný a zhoubný. Nezáleželo na tom, zda byli považováni za náboženské společenství, národ, politickou skupinu nebo rasu, vždy byli v Německu považování za Fremdekoerper- cizí těleso. Tato koncepce byla tak důležitá a mocná, že antisemité začali vše, co se ve společnosti nezdařilo, dávat do souvislosti s Židy, pokud to od nich přímo neodvozovali. Nakonec byli Židé ztotožněni se všemi poruchami fungování společnosti. Je třeba zdůraznit, že se nejednalo pouze o názory významných antisemitských polemiků, ale o názory, které ovládaly celou německou společnost."

Tato práce obsahuje překlepy a hrubé pravopisné chyby.