1.

Úvod

2.	O vzniku knihy

3.

Témata

4.	Proč psát o moderní češtině

5.	Komu je kniha určena?

“Kniha vznikla na základě ohlasů diváků televizního pořadu O češtině. První díl byl na televizní obrazovky uveden 6. 1. 2006 a stejnojmenná kniha shrnuje prvních 20 dílů televizního pořadu. Knižní vydání je však rozšířené a doplněné o informace, které se do čtvrthodinových pořadů nevešly. Jednotlivé kapitoly mají zachováno členění jako u televizní relace. Hlavní částí každé kapitoly je stať zabývající se hlavním tématem příslušného dílu, druhá část je věnována profesní češtině. Prostřednictvím komiksů odhalujeme výrazové prostředky příslušníků některých zaměstnání (například psychiatrů či číšníků). Dá se říci, že určitým způsobem dekódujeme jejich profesní mluvu. Dále jsou v každé kapitole pod nadpisem Odpovědna zodpovězeny dotazy týkající se různých jazykových jevů, které v průběhu vysílání došly do jazykové poradny Ústavu pro jazyk český AV ČR. Jsou to problémy jako například přechylování ženských příjmení, jak psát správně cizí slova, ale především konkrétní dotazy, například: „Píšeme správně polyklinika, nebo poliklinika? Proč?“, „Jak skloňujeme slovo euro?“, „Jsou v češtině slova, která mají dva různé tvary i v 1. pádě jednotného čísla?“ nebo třeba „Jak správně vyslovovat jméno skladatele Wolfganga Amadea Mozarta?“. V závěru každé kapitoly se objevuje krátký rozhovor se známou osobností na téma současné češtiny.
Témata, která jsou probírána v této publikaci jsou opravdu velmi různorodá a postihují různé, více či méně problematické oblasti, ať už psaného či verbálního projevu. Dočteme se zde například, jaký význam mají slova vépéčko, céeska, atombordel či cikáňák ve vojenském slangu, co znamenají slova husťárna, voprus či kentus v češtině dnešních mladých nebo můžeme pozorovat, jak je to s češtinou mužů a žen. Kniha se dotýká samozřejmě také tradičních témat, jako jsou číslovky, přechodníky či nová slova v češtině. To vše je však podáváno velmi neotřelou formou, která nás zkrátka baví. Nejsou to suché definice, na které jsme byli zvyklí z učebnic základní školy. Živou a humornou formou nás spíše jen upozorňuje na to, kde často chybujeme, kde hřešíme vůči naší krásné mateřštině. Řekla bych, že se nás snaží vyprovokovat a přimět k tomu, aby se každý alespoň na pár minut zamyslel nad tím, jak skutečně mluvíme. Když už jsme u těch prohřešků, připomnělo mi to knihu Naďi Svozilové Jak dnes píšeme/mluvíme a jak hřešíme proti dobré češtině. Tato kniha je svým způsobem knize, popisované v této recenzi, velmi podobná. Zde však nejde o záznam z televizních pořadů, nýbrž o částečně přepracované jazykové sloupky, které vycházely v Literárních novinách v letech 1992-96."