1.	Proč se držet kodifikace spisovného jazyka?

2.	Mluvená řeč

3.	Kodifikovat hovorovou češtinu?

4.	Jaká bude čeština budoucnosti?

“ „Oficiální příručky a učebnice nám říkají, že prestižní formu národního jazyka máme jen jednu – je to náš jazyk spisovný, který ovšem není rodným jazykem nikoho z nás.“ (Cvrček V., Vybíral P.: Mluvme, jak nám zobák narost, LN, 17. 8. 2005). Můj názor je, že spisovný jazyk v té kodifikační podobě, jak je znám dnes, by mohl být rodným jazykem každého z nás. Na to by mi však lingvisté - libertariáni mohli položit velmi prostou otázku: Proč? Proč neudělat opačný krok a nevydat se směrem ke kodifikaci dnešního nespisovného jazyka? Proč nepopustit uzdu příliš svazujícím pravidlům? Jednou z příčin diskuze na toto téma může být, dle mého názoru, rychlý způsob života. Proč ztrácet čas přemýšlením například nad správnými tvary koncovek, když by tady byla ta možnost prostě jen „plácnout“, co mi zrovna přijde na jazyk … Přemýšlím nad tím, že bychom se možná za pár let v důsledku potřeby „rychle něco sdělit“ spokojili jen s omezenou slovní zásobou. Budoucnost ve vztahu ke spisovnému českému jazyku bude s největší pravděpodobností vypadat trochu jinak. A to především vlivem vzrůstajícího vlivu angličtiny na ostatní jazyky světa, češtinu nevyjímaje.
„Naše škola však neustále lpí na tom, že největší hodnotu má jazyk spisovný, o tom nespisovném se obvykle nemluví (čest výjimkám!)“ (Cvrček V., Vybíral P.: Mluvme, jak nám zobák narost, LN, 17. 8. 2005). Kde jinde by se měl upřednostňovat spisovný jazyk, než právě ve škole? Ještě stále žijeme v době, kdy je potřeba znát současnou spisovnou formu jazyka, například ke komunikaci s úřady. Jsem však také toho názoru, že je v dnešní době na českých školách zanedbávána výuka mluvené řeči. „Přitom prestiž mluveného slova dnes stoupá. Lidé potřebují umět vyjádřit se, umět mluvit.“ (Cvrček V., Vybíral P.: Mluvme, jak nám zobák narost, LN, 17. 8. 2005). .."