"4) BÁSEŇ:

JAN SKÁCEL
Převozné pro Charona

Poslední měďák slyším pod jazykem,
přemýšlím marně, kam jsem zlato dal.
Venku je noc a nachýlené hlohy
za oknem pustily se v cval.

Ještě jsem dole láskou ojíněný.
Od sebe na znak ležíme tu dva.
A chutnám po tmě hořkou pravdu mědi,
Poslouchám na znak, jak z nás ubývá.


5) MOŽNOST INTERPRETACE BÁSNĚ

Struktury skladby: Pokud bychom zkoumali strukturu skladby, došli bychom nejspíše k závěru, že se jedná o jambický charakter skladby.

„JAMB (z řec. Lambdos) – dvojslabičná vzestupná stopa; v antické metrice její vzestupnost spočívala v následnosti krátké a dlouhé slabiky, v sylabotónickém verši v následnosti slabiky nepřízvučné a přízvučné (U–). Svoji vzestupností není jamb v souladu s přirozeným rytmem českého jazyka, v němž je přízvuk vždy na první slabice. Básníci řeší tento rozpor tím, že začínají jambický verš jednoslabičným nepřízvučným slovem, někdy též slovem trojslabičným. Jambické verše se někdy hodnotí jako trochejské s tzv. předrážkou, anakruzí (* = jednoslabičným nepřízvučným slovem na začátku verše).“ (Pavera L., Všetička F., 2002, s. 156)
Obecně lze říci, že jambický verš předurčuje nepokoj básně, neklid, patos (např. také K. H. Mácha – Máj).
Název skladby:
Převozné pro Charona
Zemřelým se kdysi dával do úst pod jazyk nebo na oči zlaťák či stříbrňák. Tyto mince sloužily pro Chárona, převozníka, který převážel nebožtíky po řece Styx do země mrtvých. Charon byl však pouze převozníkem, bládcem podsvětí je nazýván bůh Hádes.

„Poslední měďák slyším pod jazykem, …“

- měďák – slyším x cítím → tzv. synstéze = křížení dvou smyslových vjemů.
- poslední měďák slyším pod jazykem – vím, že brzy přijde konec (ve spojitosti s dávnou legendou
- ne zlaťák ani stříbrňák, proč právě měďák? Měďák – drobná mince, to poslední, co zbylo
- slyším může symbolizovat cinkot mince, možná umíráček?"

Obsahuje fotografii autora.