1.

Úvod

2.	Ontogenetický vývoj řeči

2.1	Předřečové období

2.2	Prenatální období

2.3	Období křiku a broukání

2.4	Období žvatlání

2.5	Vlastní vývoj řeči

2.6	Emocionálně-volní stádium

2.7	Asociačně-reprodukční stádium

2.8	Stádium logických pojmů

2.9	Stádium intelektualizace řeči

2.10	Jazykové roviny v ontogenezi řeči

2.11	Morfologicko-syntaktická rovina

2.12	Lexikálně-sémantická rovina

2.13	Foneticko-fonologická rovina

2.14	Pragmatická rovina

4.	Faktory ovlivňující vývoj řeči dítěte

5.

Závěr

6.

Resumé

7.	Literatura

7.1	Příloha - mapa českých nářečí:

“2.1.1 Prenatální období
Již v prenatálním období (období vývoje plodu v matčině těle) se objevuje tzv. nitroděložní kvílení (vagitus uterinus).

2.1.2 Období křiku a broukání
První projev novorozence je křik, jde o reflex a nemá signální význam. Kolem šestého týdne života dostává křik citové zabarvení. Tvrdý hlasový začátek je signálem nelibosti. Tento projev lze nazvat pláčem (mezi druhým a třetím měsícem). Měkký hlasový začátek signalizuje spokojenost. Postupně dítě objevuje možnost pohybu jazyka a rtů. Tyto zvuky spolu s měkkým hlasovým začátkem jsou označovány jako broukání.

2.1.3 Období žvatlání
Dítě opakuje při tvorbě hlasu sací a polykací pohyby, i když nepřijímá potravu, neuvědomělá činnost – tzv. pudové žvatlání, trvá asi půl roku. V této době se ztrácejí z repertoáru různé mlaskavé zvuky, pokud nejsou součástí mateřského jazyka. V druhé polovině prvního roku života začíná období nápodobivého žvatlání. Poslední období před nástupem vlastní řeči je nazýváno obdobím porozumění řeči, nastupuje okolo desátého měsíce. Dítě nechápe obsah slov, vznikají asociace na konkrétní situace.

2.2 Vlastní vývoj řeči
Začátek vlastní řeči datujeme okolo jednoho roku života dítěte.

2.2.1 Emocionálně-volní stádium
Dítě vyjadřuje své prosby, přání, city. Nejprve jsou to jednoslovné věty → slova, která mají komplexní význam věty.

2.2.2 Asociačně-reprodukční stádium
Nejprve dítě přiřazuje slovo ke konkrétnímu předmětu, rychle se však přenáší i na jevy podobné, např. haf už není jenom náš Alík, ale i ostatní psi. Řeč je na prvosignální úrovni, zůstává spojení výrazu s konkrétním jevem.

2.2.3 Stádium logických pojmů
Slova, která byla doposud úzce spjatá s konkrétními osobami, předměty, jevy (např. máma – jen jedna) se postupně pomocí zevšeobecňování, abstrakce stávají všeobecným označením. Podle Sováka znamená toto stádium přechod z první do druhé signální soustavy.

2.2.4 Stádium intelektualizace řeči
Počátkem čtvrtého roku života dítě vyjadřuje své myšlenky obsahově i formálně dostatečně přesně. Prohlubuje a zpřesňuje obsahy slov, slovní zásoba se rozšiřuje.

2.3 Jazykové roviny v ontogenezi řeči
V ontogenezi řeči se jazykové roviny prolínají, jejich vývoj probíhá v jednotlivých úsecích současně.

2.3.1 Morfologicko-syntaktická rovina
První slova jsou neohebná, neskloňují se, nečasují, podstatná jména jsou v prvním pádě, slovesa v infinitivu, ve třetí osobě či v rozkazovacím způsobu. Skloňovat a tvořit souvětí začíná někdy mezi druhým a třetím rokem.

2.3.2 Lexikálně-sémantická rovina
Přibližně okolo desátého měsíce začíná dítě „rozumět“ řeči, rozvíjí se pasivní slovník (dítě rozumí, aktivně tato slova však samo nepoužívá). Od dvanáctého měsíce se postupně utváří aktivní slovník. Bylo prováděno mnoho výzkumů zabývajících se aktivní a pasivní slovní zásobou. Bylo dokázáno, že největší nárůst slovní zásoby je do třetího roku života dítěte. "