1.	Virové hepatitidy

1.1.

Etiologie

1.2.	Epidemiologie

1.3.	Klinické projevy

1.4.

Diagnóza

1.5.	Diferenciální diagnóza

1.6.

Terapie

1.7.

Prognóza

1.8.

Prevence

2.	Virová hepatitida A

2.1.

Etiologie

2.2.	Epidemiologie

2.3.	Klinické projevy

2.4.

Diagnóza

2.5.

Prognóza

2.6.

Prevence

3.	Virová hepatitida B

3.1.

Etiologie

3.2.	Epidemiologie

3.3.	Klinické projevy

3.4.

Diagnóza

3.5.

Terapie

3.6.

Prognóza

3.7.

Prevence

4.	Virová hepatitida C

4.1.

Etiologie

4.2.	Epidemiologie

4.3.	Klinické projevy

4.4.

Diagnóza

4.5.

Terapie

4.6.

Prognóza

4.7.

Prevence

5.	Virová hepatitida D (d)

6.	Virová hepatitida E

7.	Virová hepatitida G

8.	TT Virus (TTV) –virus přenášený transfuzí

"1. Virové hepatitidy

Tvoří skupinu onemocnění vyvolaných primárně hepatotropními viry, které způsobují v jaterním parenchymu zánětlivé až nekrotické změny, což se v typických případech projeví akutním onemocněním jater s ikterem. Onemocnění mají podobný klinický obraz lišící se způsobem přenosu, délkou inkubační doby, intenzitou klinických příznaků i prognózou onemocnění.

1.1. Etiologie
Původcem virových hepatitid (VH) v užším slova smyslu jsou virus hepatitidy A (HAV), virus hepatitidy B (HBV), virus hepatitidy C (HCV), nekompletní, defektní virus hepatitidy D (HDV) a virus hepatitidy E (HEV), další možná etiologická agens jsou klasifikována jako původce non-A, non-B, non-C, respektive non-E hepatitidy.

1.2. Epidemiologie
Virové hepatitidy A, B, C jsou celosvětově rozšířeny. V ČR je přibližná incidence u VHA a VHB 7 případů na 100 000 obyvatel, u VHC incidence stoupá a v posledních letech přesahuje výskyt VHB. Virus hepatitidy D je v Evropě rozšířen především v oblasti Středozemního moře. S infekcí HEV se u nás setkáváme jako s importovanou nákazou, která má přirozený výskyt na Blízkém a Dálném Východě, v Africe, Střední a Jižní Americe. Přenos HAV a HEV je fekálně-orální cestou, HBV, HDV a HCV převážně parenterální, krevní cestou. Mezi jednotlivými typy hepatitid není zkřížená imunita a jsou možné současné i následné nákazy různými typy virů.

1.3. Klinické projevy
V průběhu akutní VH rozlišujeme prodromální stadium, stadium jaterního poškození a rekonvalescenci. V prodromálním stadiu převládají chřipkové a gastrointestinální příznaky (únava, subfebrilie, snížená chuť k jídlu, nevolnost, zvracení, nadýmání a říhání, tlakové bolesti v nadbřišku, někdy bolesti kloubů a svalů či necharakteristická vyrážka). Tyto příznaky dále progredují v začátku klinického onemocnění. V objektivním nálezu nacházíme nekonstantně hepatomegalii. Značná část infekcí proběhne zcela bez klinických projevů jako inaparentní forma. U tzv. abortivní formy pozorujeme chřipkové či dyspeptické obtíže s lehkým zvýšením sérových aminotransferáz. Virová hepatitida může mít průběh anikterický nebo ikterický. "

Tato práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdroje: www.cls.cz/dokumenty2/os/r016.rtf.