1.	Poruchy chování dětského věku a dospívání

1.1.	Poruchy chování

1.2.	Příčiny vzniku

1.3.	Dělení poruch chování

2.	Chování neagresivní

2.1.

Lhaní

2.2.	Záškoláctví

2.3.

Útěky

2.4.

Krádeže

2.5.

Lenost

2.6.	Neukázněnost, přestupky proti školnímu řádu

3.	Chování agresivní

3.1.

Loupež

3.2.	Agrese, agresivita

3.3.	Šikanování

3.4.	Sebepoškozování

3.5.	Vandalství

3.6.	Sexuální poruchy

3.7.	Vzdorovitost

4.	Prevence a náprava poruch chování

5.	Problematika trestů

6.	Jak rozpoznat počínající poruchy chování

"Poruchy chování
= odchylka v oblasti socializace, kdy jedinec není schopen respektovat normy chování na úrovni odpovídající jeho věku, eventuelně na úrovni svých rozumových schopností.
= negativní odchylky od normy v chování některých osob. Normou je to, co jako běžné hodnotí a očekávají jiné osoby nebo skupiny. Jedinec musí být tedy vždy hodnocen v sociálním kontextu.
Diferencovat žádoucí a nežádoucí chování i vhodnost jednání ve vztahu k určité situaci se dítě učí v průběhu vývoje.
Poruchy v dětském věku  mohou mít přechodný charakter, ale mnohdy je lze chápat jako signál rozvíjející se poruchy osobnosti, která představuje zvýšené riziko trvalejší tendence k problematickým projevům.
K poruchám chování, které se v dětství projevují patří: Dětský vzdor, negativismus, lež, nekázeň, krádeže, lenost, agrese, útěky, toulky a záškoláctví, v adolescenci i sexuální poruchy .
Porucha:
je ovlivněna nepříznivými charakterovými vlastnostmi a postoji jedince - odchylky způsobené tělesnými, vrozenými danostmi (pohlaví, tělesná výška apod.) a vadami (omezení tělesného pohybu, smyslů nebo řeči, organické nemoci) se za poruchy v tomto smyslu nepokládají; dále se o ni nejedná v případě, kdy jedinec není schopen pochopit význam hodnot a norem.
lze o ní mluvit tehdy, pokud jedinec normy chápe, ale neakceptuje je nebo se jimi nedokáže řídit. Důvodem může být jiná hodnotová hierarchie, rozdílné osobní motivy nebo neschopnost ovládat své chování (např. hyperaktivní děti)
vždy se projevují ve vztahu k něčemu  obvykle se projeví neadekvátním chováním k lidem a s tím související neschopností navázat a udržet přijatelné sociální vztahy.

Při komplexním hodnocení poruch, ze kterého vycházejí návrhy na reedukační opatření by měly být sledovány i charakteristické znaky poruchového chování:
- četnost projevů
- variabilita projevů
- doba prvního výskytu (čím ranější výskyt, tím závažnější porucha)
- intenzita a závažnost projevů
- míra impulsivnosti či promyšlenosti projevu
- sociální faktory - individuálnost či skupinovost projevu)"

Tato práce čerpá ze zdroje: Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení.