1.	Analýza a výklad komunikačního procesu

1.1.	Základní struktura komunikace je tvořena činiteli:

1.2.	Komunikační funkce

2.	Verbální komunikace

2.1.	Typy posluchačů

2.2.	Typy komunikace

2.3.

Dialog

2.4.

Rozhovor

2.5.	Konverzace

2.6.	Popovídání

2.6.1.

Promluvové jednotky

2.6.2.

Otázky

2.7.	Sebepojetí - sebeúcta

2.8.	Osobní konstrukty

2.9.

Stereotyp

3.	Úloha a význam nonverbální komunikace v profesionální komunikaci

3.1.

Funkce

3.2.

Formy

3.3.	Vliv na proměnu této komunikace má

4.	Lidé a konflikty

4.1.

Konflikt

4.2.

Situace

4.3.	Dopad konfliktu

4.4.

Konflikty

4.4.1.

Příčiny konfliktů

4.4.2.

Příčiny dlouhodobých konfliktů

4.4.3.

Skupinový konflikt

4.4.4.

Způsoby reagování v konfliktu

4.5.	Taktiky a strategie

4.6.

Styly

4.7.	Časté chyby řešitele

4.8.	Vztahy účastníků k řešení konfliktů

4.9.	Fáze řešení komunikace

5.	Komunikační manévrování v běžné i profesionální komunikaci

5.1.	Manévrování

5.2.

Lichotka

5.3.	Typy manipulátorů

5.4.	Sugestivní komunikace

5.5.	Kontramanipulace

5.5.1.

Základní body kontramanipulace

6.	Zdravá kvalitní komunikace – nutná podmínka osobního optima

6.1.	Charakteristika zdravé komunikace

6.2.	Racionálně emoční strategie

6.2.1.

Chyby v myšlení

6.3.	Neurolingvistická komunikace – poznání smysly

6.4.	Neurofická komunikace

6.5.	Kritéria psychického zdraví

6.6.	Příznaky signalizující psychickou poruchu

7.	Vnitrofiremní komunikace I. část

7.1.	Předpoklady fungování vnitrofiremní komunikace

7.2.	Komunikační prostředí firmy

7.3.	Komunikační struktura firmy

7.4.	Prostředky interní komunikace

7.5.	Organizační komunikační tok

7.6.	Vývojová fáze

8.	Vnitrofiremní komunikace II. část

8.1.	Duchovní růst osobnosti

8.2.	Komunikace manažera, příklady metodiky těchto komunikací:

8.3.

Manažer

8.4.	Zpětná vazba

"2. Verbální komunikace
Celková charakteristika verbální komunikace, dialog, rozhovor, konverzace, popovídání, pozitivní a negativní nástroje verbální komunikace, problematika vytváření skutečnosti komunikací

= dorozumívání se pomocí slov

Důležité je naslouchání = je někdy velmi účelné, někdy více než mluvit

• aktivní naslouchání – umožňuje porozumět sdílení mluvčího a pochopit i osobní význam sděleného pro něho, musí být provázeno aktivním domýšlením si významů, výkladem a interpretacemi

• empatické naslouchání – snaha maximálně se vcítit do naladění mluvčího, chci pochopit druhého, lidé, kteří jsou realisté se často nedokáží vcítit do druhého, problém bagatelizují, ve složitých situacích použiji

TYPY POSLUCHAČŮ

• aktivní posluchač – apoluprůvodce, ideální
• agresivní posluchač – zaboří se do problému a myslí nahlas a ruší (ťuká tužkou, luská prsty, gestikuluje atd.)
• vševěd – myslí si, že ví o čem se mluví, že všechno zná, poslouchá povrchně
• výběrový posluchač – vybírá si co chce poslouchat a unikají mu souvislosti
• svolní posluchači – je mu jendo co se říká, poslouchá vše
• nezaujaté naslouchání – objektivní, vyslechnu si vše nezaujatě bez filtru
• hloubkové naslouchání – čtení mazi řádky

Charakteristika verbální komunikace viz schéma.

TYPY KOMUNIKACE
1. intimní diadická – soukromá
2. diadická jednostranně řízená – kritická (hodnotící pohovor)
3. komunikace při obchodování – marketingová, krizová
4. komunikace aranžovaná – role
5. komunikace na veřejném prostranství"

Tato práce obsahuje tabulku.
Práce je psána v bodech.