1.

Úvod

2.	Střelný prach

3.	Začátky palných zbraní a střeliva

4.	První palné zbraně

4.1.	Drážkování

4.2.

Nabíjení

5.	Opakovací pušky

6.

Revolvery

7.	Mechanické strojní pušky

8.	Kulomety v 19. stol.

9.	Samonabíjecí pistole

10.	Kulomety první světové války

11.	Automatické zbraně druhé světové války.

11.1.

Machine Pislot 43

11.2.

Sturmgewehr 44

11.3.

MG34

11.4.

Samopal Sten

11.5.

Samopaly Thompson „Schmeisser

12.	Současnost a budoucnost

13.

Závěr

"Stelný prach

Vynález střelného prachu spadá do mytických dob. Výbušné trhavé směsi už znali prý Číňané a Indové již v dávném středověku. V polovině minulého století byl rozšířen názor, že Číně náleží prvenství vynálezu střelného prachu a užívání palných zbraní. Jako například užívali děla zvaná „huo pao“, jejichž střely zapalovali s ohromným rachotem věže pevností. Mělo se za to, že zbraň, kterou Číňané nazývali „kopí nezkrotného ohně“ (to-lo sang), byla první ručnicí a že zhoubné „tsin lien lei“ byly prvními granáty.
V 15. století se z Číny rozšířil střelný prach. O jeho zavedení na území západních civilizací existují rozličné teorie. Jedna verze hovoří o tom, že ji přivezl slavný benátský kupec Marco Polo. Jiná verze hovoří o tom, že střelný prach vynalezl františkánský mnich Berthold Schwartz, když tloukl smíšeninu ledku, síry a uhlí. (75% ledku, 15% síry, a 10% dřevěného uhlí). A základy vývoje střelných zbraní byly položeny.

Začátky palných zbraní a střeliva

Právě v 15. století se objevili rozličné typy palných ručních zbraní, označované jako ruční kanóny. Šlo o krátké železné trubky, které byly na jednom konci uzavřeny a připojeny k dřevěné tyči, plnící funkci pažby. Někteří badatelé však soudí, že ručním dělům předcházeli ruční palné zbraně a svou hypotézu opírají o zkušenost z dějin, vynálezů vůbec, že vývoj postupoval vždy od skrovných počátků k formám složitějším a větším.
V té době dostali puškaři příležitost zdokonalit své umění při výrobě bohatě zdobených, elegantně tvarovaných zbraní pro soukromé zájemce, kteří nešetřili a objednávali si pušky s kolečkovým zámkem. Tak se mol tento systém rozšířit. Zbraně s tímto zámkem se mohly nosit už natažené a nabité a střílelo se z nich jednou rukou. Vznikly pistole.
V 15. století se také začalo experimentovat s různými typy střel a tak se postupně přecházelo od kamenných koulí přes železné, až přes železné koule spojené řetězy nebo duté koule plněné zápalnou směsí nebo dokonce plněné střelným prachem.

První palné zbraně

Na začátku 15. stol začala ručnice měnit svůj tvar a tak díky vytvoření háku pod hlavní, který se dal při střelbě opřít o zed, nebo jinou podporu a zmírnit tak zpětný ráz se začala nazývat hákovnice. Díky tomu, že tíha hlavně spočívala na opoře, začalas rozvíjet mířidla a střelec tak mohl při střelbě přesněji zamířit na cíl.
Prvním pokusem o mechanické spouštění ručnice byl zámek tvořený ohnutým kouskem kovu na jehož druhém konci byl doutnák, který se dostal do kontaktu s zátravkou zbraně (přechod do pánvičky, kde se sypal střelný prach).
Hořící konec doutnáku však prozrazoval polohu střelce, což se obsluze dost často krutě nevyplatilo a proto bylo třeba vymyslet něco jiného. A vzniklo ovládání kolečkového zámku. Jednalo se o mechanismus kovového kolečka a pružiny, která se před střelnou natáhla a zajistila. Stisknutím spouště došlo k uvolnění a k roztočení kovového kolečka, které se otáčelo a třelo o křesací kámen a vzniklý proud jisker stačil k zapálení střelného prachu. Dnešní obdobou kolečka je kolečko u zapalovačů."

Čistý text dosahuje cca 4 stran. Práce obsahuje fotografie.
Práce čerpá také ze zdroje: http://miki911.blog.cz/0808/uvod-do-zbrani.
Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sportovních studií.