1.

Úvod

2.	Charakteristika základní školy

3.	Charakter práce

4.	Samostatná práce v rámci vyučování

5.	Nároky na odborné vědomosti

6.	Nároky na organizační a řídící schopnosti

7.	Motivace k výkonu práce

8.	Osobnostní rysy učitele

9.	Hodnocení významu praxe

10.

Závěr

"3. Charakter práce

Aby bylo všem žákům s postižením zajištěno co nejméně omezující prostředí, byly vytvořeny dva nejpoužívanější modely jejich integrace do běžných žákovských kolektivů, které umožňují míru začlenění do normální společnosti:
- navštěvování standardní třídy po většinu školní docházky, kdy má postižený žák podporu odborně vzdělaného speciálního pedagoga, většinu času ve škole tráví se svými vrstevníky, ale několik hodin týdně individuálně navštěvuje výuku specialisty.
- Navštěvování oddělené třídy po většinu školní docházky, do standardní třídy jsou postižené děti zařazovány pouze na vybrané učební činnosti v určité části dne, většinou se jedná o výchovné předměty (nejčastěji hudební a tělesná výchova).
V tomto konkrétním případě byl použit první z popsaných modelů, kdy žákyně s diagnostikovanou lehkou mentální retardací byly vyučována v běžné třídě.
Práce speciálního pedagoga je poměrně náročná. Tato práce vyžaduje značnou psychickou i fyzickou odolnost. Jako každý pedagog, má i ten speciální přímou a nepřímou vyučovací povinnost. V případě přímé vyučovací povinnosti se jedná především o verbální kontakt s postiženým žákem. V případě nepřímé vyučovací povinnosti se jedná o vyhodnocování testů, psaní zpráv ale i o komunikaci s rodiči postiženého žáka, s dalšími členy pedagogického sboru, s vedením školy a s dalšími odborníky z oboru pedagogiky a psychologie.
Vykonávání přímé vyučovací povinnosti je náročnější na odbornost, vykonávání nepřímé vyučovací povinnosti zase klade vyšší nároky na sebekázeň a komunikační schopnosti.
Žáci s mentálním postižením pracují ve všech ohledech jinak a hůře, než jaký je standart. Ve své mírné formě je mentální postižení v současnosti označováno anglickým výrazem jako slow learning, což znamená pomalejší tempo práce. Mentální postižení je rovněž doprovázeno menší přizpůsobivostí vůči běžným požadavkům života ve třídě a sníženou schopností vycházet s učitelem a ostatními žáky.
S lehkou mentální retardací se často bohužel pojí i specifické poruchy učení. Žáci s těmito poruchami mají obvykle značné potíže při provádění určitého typu úkolů. Různé typy poruch učení v kombinaci s lehkou mentální retardací mohou negativně ovlivňovat schopnosti dítěte věnovat pozornost podnětům, chápat obraznou řeč nebo správně vyhodnocovat prostorové vztahy.
V tomto případě se jedná o dívku s lehkou mentální retardací. Pro tento typ mentálního postižení je typické, že děti jím postižené většinou dosáhnou schopnosti používat řeč v každodenním životě i když si řeč osvojují poněkud opožděně. Projevují se u nich specifické problémy se čtením a psaním. Proto těmto dětem vyhovuje taková výchova a vzdělávání, která se zaměřuje na rozvíjení přirozených dovedností a kompenzování nedostatků. Dítě má šanci na úspěch v tom případě, když je mu látka předkládána po menších úsecích a je pořádně opakována."

Tato práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdroje: http://www.profilos.eu/Na%C5%A1eprojekty/Sborn%C3%ADkIndividualizacevev%C3%BDuce/11Integrace%C5%BE%C3%A1kasment%C3%A1ln%C3%ADretardac%C3%AD/tabid/69/Default.aspx.
Práce pro předmět Praxe II. – řízená, v psychopedii nebo etopedii - Univerzita J.A. Komenského, Praha.