1.	Vysvětlení pojmu periodizace dějin hudby

1.1	Vysvětlení hlediska kulturně historického

1.2	Vysvětlení hlediska obecně historického

1.3	Vysvětlení hlediska hudebně imanentního

2.	Hledisko obecně historické

2.1	Členění podle sociálně – ekonomických formací

2.2	Hudba prvobytně pospolné společnosti

2.3	Hudba otrokářské společnosti

2.4	Hudba feudální společnosti

2.5	Hudba epochy kapitalismu

3.	Hledisko kulturně-historické

3.1	Hudba starověkého Řecka a Říma

3.2

Renesance

3.3

Baroko

3.4	Klasicismus

3.5	Romantismus

4.	Hledisko hudebně imanentní

5.	Dělení hudebních nástrojů

5.1

Klávesové

5.2

Strunné

5.3	Dechové dřevěné

5.4

Žesťové

5.5

Bicí

"Hledisko kulturně- historické
Hudba starověkého Řecka a Říma a přilehlých oblastí se nazývá dobou antickou. Ta se dělí na dobu mýtickou, klasickou a helénistickou. Byl dotvořen základ hudební tvorby v lyrických písních. Prvním epochám středověké kultury říkáme období předrománské a románské- hudba téměř jednohlasá, tvořili jí chorály gregoriánské, zpěvy předgregoriánské ). Je to doba universalismu církve v duchovním světě člověka. Umění sloužilo k oslavě Boha. Zpívalo se latinsky a to mělo utvrzovat vědomí o zvláštnosti a výlučnosti církve.

Renesance – znamená první podstatný zásah do církevního universalismu a nadvlády nad vším uměním. Do hudby se dostává renesanční a humanistická atmosféra prostřednictvím poezie. Renesance je v hudbě dobou vyspělé vokální polyfonie. Ta se rozvíjela v Nizozemí a v Itálii. Z pozdní renesance jsou dochovány i samostatné instrumentální skladby, převážně taneční povahy. Vzniká zde také tvorba velkých lidových reformačních hnutí, v 15. stol. husitská revoluční píseň, v 16. stol. v Německu luterský chorál, u nás českobratrská píseň

Baroko- charakter. umění v 17. stol. a první pol. 18.stol,
- barokní umění je bohaté na různorodé prvky a postupy, jejichž společným jmenovatelem je bohatá působivost, schopnost zaujmout a vyvolat silný efekt. Je tu zastoupená vypjatá dramatičnost a tragika s líbeznou lidově laděnou poetičností sladkou líbivostí. K nově vypjatému výrazovému působení v barokní hudbě dopomáhá slohový obrat, který provedli skladatelé působící ve Florencii už na přelomu 16. -17. stol. Tento sloh se ujal nejen v opeře, ale ve všech žánrech hudebního umění. Spolu s ním se záhy vyhranila durová i mollová tonalita. Ta v průběhu 17. stol. téměř vytlačila modalitu. Objevuje se zde instrumentální hudba sólová, komorní, orchestrální. V baroku se utváří malá i velká písňová forma, forma třídílné barokní symfonie, suita, concerto grosso, koncert pro sólový nástroj s orchestrem, triová i sólová sonáta generálbasovým doprovodem. Ve vokální hudbě vznikají nové formy kantátya oratoria."

Vhodné pro studenty pedagogické fakulty.