1.	Velká Morava

2.	České země

2.1.	Sv. Vojtěch

2.2.	Synkretické myšlení

2.3.	Křížové výpravy

2.4.	13. Století

2.5.

Papež

2.6.	Upevňuje se postavení panovnické moci

2.7.

Karel IV.

2.8.	Václav IV.

2.9.	Morová epidemie

2.10.

Zlořády v církvi

2.11.

Židé

2.12.

Heretici

2.13.

Oficiálně povolené církve

2.14.

Lutherství a kalvínství

2.15.

Rekatolizace

2.15.1.

Jezuitský řád

2.16.

Baroko

2.16.1.

Mariánská zbožnost – Hostýn, Králíky

2.17.

Osvícenství

2.17.1.

Josefínské reformy

3.	19. století a 20. století

3.1.	Ateizace české společnosti

3.2.	Český emancipační proces

3.3.	František Palacký

3.4.	Dnešní důvěra v církev

3.5.	Konec 19. století - volnomyšlenkářské hnutí

3.6.	Československá církev husitská

3.7.	Masaryk a náboženství

3.8.	Vědecký ateismus

3.9.	Situace po 2. světové válce

3.10.

Situace po roce 1948

4.	Postavení náboženství v letech 1948-1989

4.1.	Problém odsunu obyvatelstva – Sudety

4.2.	Komunistický režim a církev

4.3.	Role připravovaných zákonů

4.4.	Nová pravidla vymezující hospodářský život církví

4.4.1.

Podzemní university a semináře

4.4.2.

Felix Davídek

4.4.3.

Tomáš Halík

4.4.4.

Josef Lukl Hromádka

4.4.5.

Kardinál Tomášek

4.5.	Katolická církev jako prostředník mezi komunismem

4.6.	Kritika komunismu

4.7.	1989 – náboženství chápáno jako něco pozitivního

4.8.	Transformace myšlenkových proudů

4.9.	Jednota Bratrská – velká proměna

4.10.

Legislativní rámec

4.11.

Problematika zákonných úprav

4.12.

Registrace náboženských skupin

4.12.1.

Jehovisté

4.12.2.

Církev sjednocení

4.13.

Zákon č. 3/2002, o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společnostech

4.14.

Konkordát s Vatikánem

4.15.

Katolická církev

4.15.1.

Problémy - vyrovnání se s komunismem

4.15.2.

Problematická věková struktura

4.15.3.

Problém - rozdíl mezi nominálními a aktivními katolíky

4.15.4.

Problém je vyhrocující se vztah mezi křesťanskou církví a českou veřejností

4.16.

Tradiční náboženská scéna

4.16.1.

Českobratrská církev evangelická a osobnosti

4.16.2.

Jednota bratrská a osobnosti

4.16.3.

Církev bratrská

4.17.

Letniční a charismatická hnutí

4.18.

Charismatické hnutí

4.18.1.

Dan Drápal

4.18.2.

Křesťanské společenství

4.18.3.

Křesťanská misijní společnost

4.18.4.

Aglow - ženské hnutí

4.18.5.

Slovo života, Voda života – sbory

4.18.6.

Římskokatolická církev a komunity

4.18.7.

Jednota bratrská

4.18.8.

Branhamisté

4.19.

Alternativní religiozita v ČR

4.19.1.

Deinstitucionalizovaná religiozita

4.19.2.

Individualizovaná religiozita

4.20.

Netradiční náboženské skupiny

4.20.1.

Hare Kršna

4.20.2.

Hnutí Bahá´í

4.20.3.

Imanuelité

4.20.4.

Hnutí sv. grálu

4.20.5.

Vesmírní lidé

"-na zač. 50. let režim měl k dispozici nástroje, kt. ovlivňoval a ovládal prostor, ve kt. se nábož. skupiny ocitly
-od 50. let se v kat. církvi existoval proud, kt. se dostal do střetu – arcibiskup Beran (pražský)
-pak proud, kt. kolaboroval – J. Plojhar
-proud „šedi“, kt nevystupovala otevřeně, ale v zákl. věcech loajální (hierarchie)
-situace věřících odlišná od hierarchie
-dnes obrovský věkový průměr kněžích – přichází misie z Polska
-Tomáš Halík – také tajně vysvěcen – podzemní církev
-psycholog v protialkoholní léčebně
-podzemní církev – tam ženatí kněží
-často instituce jáhna – může být ženatý
-protestantské skupiny ne tolik represí, byly loajálnější než kat. církev
->Josef Lukl Hromádka – protestantský teolog – několikrát státní vyznamenání
-bolševické projevy,…
-ilegálně působící Jehovisté (zakázáni 1949)
->poměrně mnoho agentů STB
-50. léta politický střed
-60. léta určitá liberalizace
-i když na každém okrese čl. pro církevní záležitosti – rozhodoval o svolení kněží i o opravě církevních památek
-kardinál Tomášek – pak pražský arcibiskup – s režimem udržoval nezbytně nutné vztahy, komunikace s podzemní církve – iniciace Desetiletí duchovní obnovy (Halík)
-70. léta – mocenská převaha režimu
->ideologický boj – zostření
->existoval i v 50. letech – v roce 1952 – režim zrušil následnickou organizaci Volné myšlenky a zdůvodnil to tak, že tato organizace poškozuje nábož. přesvědčení – jiný typ ateismu, kt. nebyli schopni akceptovat
-po celá 50. léta – existovala teoretická možnost nábož. výchovy – různé perzekuce
-např. děti, kt. byly na nábož. škole – nebyly v pionýru – tlak společnosti
->nevyšly ani oficiální texty o vědeckém ateismu
-zostření v 70. letech s normalizací
-dospěla generace vychovávaná v kom. režimu – předpoklad, že ideologizace bude mít velký dopad
->Ústav vědeckého ateismu 1972 v Brně
-součást Akademie věd
-1. ředitel Jiří Loukotka – nejvýznamnější teoretik věd. at.
->vytvořil i učebnici, publikoval
-teoretický rozvoj věd. ateismu"

Tato práce je velmi nepřehledná, obsahuje množství zkratek. Je psána v souvislém textu.