1.

Úvod

2.	Očkovací kalendář (schéma)

3.	Imunizace aktivní – očkování

3.1.	Typy vakcín

3.1.1.

Živé, oslabené vakcíny (atenuované)

3.1.2.

Neživé vakcíny (inaktivované)

3.1.3.

Toxoidy

3.1.4.

Subjednotkové a splitové vakcíny

3.1.5.

Chemovakcíny

3.1.6.

Rekombinované vakcíny

3.1.7.

Syntetické vakcíny

3.2.	Způsoby aplikace očkování

3.3.	Druhy očkování

3.4.	Pasivní imunizace

3.5.	Podle původu dělíme protilátky

3.5.1.

Lidské (imunoglobuliny)

3.5.2.

Zvířecí

3.6.	Nespecifické posilování imunity

"TYPY VAKCÍN:
Živé, oslabené vakcíny(atenuované) – kmeny ztratily svou patogenitu a zůstaly jim antigenní vlastnoti, mají sníženou virulenci(schpnost vyvolat onemocnění), ale navozují imunitu, očkování např. proti TBC, spalničkám, příušnicím, zarděnkám, poliomyelitidě.
Neživé vakcíny (inaktivované) – organismy teplem nebo formalemzbavené schpnosti vyvolat onemocnění, jejich toxicita byla potlačena, ale zachovaly si vlastnost navodit imunitu. U bakteriálních vakcín jsou to bakteriny, např. proti černému kašli, inaktivované virové vakcíny proti hepatitidě A, klíšťové encefalitidě.
Toxoidy- připravené z bakteriálních exotoxinů, jejichž toxicita byla potlačena, ale jejichž antigenní struktura zůstala a je schopná vyvolat imunitní odpověď- tetanus, záškrt
Subjednotkové a splitové vakcíny – očkovací látky připravené roštěpením virových částic s následnou purifikací (čištěním) – očkování proti chřipce, hepatitidě B
Chemovakcíny- očkovací látky připravené purifikací, jednotlivých antigenních částic mikroorganismu, polysacharidové vakcíny proti meningo., hemofylovým inf.
Rekombinované vakcíny- jsou moderní a kvalitní vakcíny, do DNA buněk je vnesen kód pro tvorbu antigenu, zabývá se jím genové inženýrtví.
Syntetické vakcíny- jsou chemicky připravené, pro svou biologickou čistotu, v budoucnu snad i nízkou cenu jsou považovány za velice perspektivní, zatím jsou používány pro experimentální účely.

Očkovací látky jsou aplikovány pouze zdravým jedincům, kontraindikací může být onemocnění (rýma, nachlazení, atd.), alergie, těžké reakce po předchozím očkování, imunodeficientní stavy, maligní onemocnění. První očkování označujeme jako základní, kdy se organismus poprvé setká s protilákou, dostatečná hladina vzniká cca za 10 až 14 dnípo očkování, u některých očkování, např. Hepatitida B, Klíšťová encefalitida je potřeba aplikovat několik dávek pro dlouhodobou ochranu. Obvyklá doba ochrany je 2 až 10 let, je důležité se poté nechat přeočkovat.
Způsoby aplikace očkování:
i.m.- se podává většina vakcín, pozor na podání s.c., vakcíny se podávají metodou suché jehly
s.c.- spalničky, žlutá zimnice
i.d.- TBC
Per os- výhledově nejperspektivnější, poliomyelitida
Reakce na očkování mohou být místní- zarudnutí, otok, bolestivost, nebo celkové- zvýšená TT, bolesti hlavy, sbalová únava.
Druhy očkování:
Pravidelné: dle očkovacího kalendáře, podléhá zákonu, provádí se od naození po ukončení základní školní docházky"

Čistý text dosahuje cca 2,5 strany. Práce obsahuje grafiku.
Tato práce obsahuje překlepy.