1.	Nejčastější problémy s výchovou

2.	Absolventi pedagogických fakult

3.	Zavedení tělesných trestů

4.	Jak zvládat přestupky žáků

5.	Kázeň dětí

"Dobře, napadá mě tedy otázka: Co vy a tělesné tresty? Jste pro nebo proti? Zavést či nezavést?

Jak se na to díváte vy, jako studentka a budoucí učitelka, budeme-li předpokládat, že byste po škole šla do praxe?

Já? No já osobně bych je zavedla. Ještě mě neopustila myšlenka, že bych po škole šla zkusit učit, ale děsím se takových těch „výrostků“ a „narušitelů třídního klidu“. Samozřejmě s některými se dá vyjít pomocí dobrého slova, jenže jsou i takový, kteří prostě zkouší, co vydržíte. O to horší je to, když vědí, že na ně nemůžete. Z poznámek si nic nedělají a rodiče většinou také ne. Taková facka sice není argument, ale když přijde v pravou chvíli, má větší efekt než hodinové kárání.

No vidíte, proč se ptáte, když to sama víte? Já bych nezavedl nějaké bití hlava nehlava, to ne, ale takový „pohlavek“ okamžitě po přestupku a hotovo. A je všechno vyřešeno. Ze své pedagogické praxe vím, že pokud si děti mohou vybrat, tak raději ránu, než poznámku. Jenže dokud to není povoleno, musíme si poradit jinak. Se žáky se snažím jednat tak, abych nebyl nikdy donucen k nutkání použít tenhle prostředek. Většina lidí přiměřené fyzické tresty v rodině a potažmo i ve škole nevylučuje. Znal jsem učitele, kteří tím byli mezi žáky vyhlášeni a často i oceňováni.. Jeden z nich trestal žáky dřevěnou částí smetáčku, kterým dostal provinilec přes "prodloužená záda". Vždycky beze svědků a v soukromí kabinetu. Nikdo z takto postižených si na jeho exekuce nikam nestěžoval. Naopak, řada z nich uvádí, že to byly ty nejúčinnější výchovné lekce, jakých se jim v době jejich školní docházky ze strany školy dostalo."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ