1.	Definice šikany

2.

Oběť

3.	Přímé známky šikany

4.	Nepřímých známek šikany

5.	Pomoc obětem

6.	Trest pro agresora

7.	Témata do diskuse

"Definice šikany : o šikaně mluvíme jsou-li dítěti, jedincem nebo skupinou, říkány ošklivé či nepříjemné věci, je podrobeno fyzickému násilí, je mu vyhrožováno, je uzavíráno v místnostech a podobně. Tyto incidenty se mohou opakovat a je pro dítě těžké se jim bránit.
V šikaně mezi chlapci můžeme vidět degenerovanou, zvrhlou formu tradičního tlaku k mužnosti.

Jednotlivci či skupině, která šikanuje se říká agresoři. Zpravidla jsou agresoři nadprůměrně fyzicky zdatní, silní a obratní. Typická je pro ně touha dominovat, ovládat druhé a bezohledně se prosazovat. Ve společnosti přebývá dojem, který by se měl odstranit, že typický agresor si šikanou „kompenzuje mindrák“. Takových agresorů je nejvíše pětina. Šikany se většinou dopouštějí sebejistí, neúzkostní jedinci.

Obětí šikany se může stát prakticky kdokoli. Drtivá většina je však nějak odlišná od ostatních. Nejčastější důvody jsou: Tělesná slabost, vzhletová vada, původ ze sociálně slabé rodiny, nějaká přednost( přemýšlivost, přílišná zralost), dobrý vztah k učiteli atd. Oběť je zpravidla tichá, citlivá, bez kamarádů, raději se podřídí, má odmítavý postoj k násilí, je neschopno se bránit.

Pro učitele a rodiče je velmi důležité, aby poznal, že dítě je šikanováno. Mezi přímé známky šikany, které se dějí i v přítomnosti učitele se řadí:
posměch, poznámky na adresu oběti, přezdívka, ponižování, hrubé žerty, nadávky, kritika, hrubé výtky a příkazy podávané nepřátelským tónem, honění, strkání, bití(které není opláceno) a rvačky, kdy jeden z účastníků je znatelně silnější.
Z nepřímých známek šikany se může usuzovat, že je dítě šikanováno a sem se zahrnuje:
osamocení dítěte, žádní kamarádi, při volení do družstvech je vybíráno jako poslední, o přestávkách je raději v blízkosti učitele, má-li dítě promluvit před třídou je nejisté, působí smutně, depresivně, stísněně, zhoršení prospěchu, jeho věci nebo oděv jsou rozházeny, poškozeny či znečištěny, má odřeniny, modřiny, bolesti které nedovede uspokojivě vysvětlit, nechuť jít do školy, dítě je nečekaně agresivní, dítě žádá o peníze s nevěrohodnými důvody nebo často hlásí ztrátu osobních věcí.

Ačkoliv si studenti raději věci řeší sami a považují žalování za sociální nezralost, konfrontace s učitelem je většinou nůtná. Hlavní zásady správného postupu učitele jsou :
Chránit a neprozradit zdroj informací.
Prozradit co nejméně o tom, co nám už je, a zejména co nám dosud není známo, nebo to nemůžeme prokázat.
Vyslechnout obě strany odděleně a později jejich výpovědi konfrontovat.
Výpovědi zaznamenat."

Heslovité, ale přehledné.