1.

Úvod

2.	Výpis jednotlivých kapitol

3.	Kapitola 4. - Já jsem já: o izolovanosti, společném životě a konfliktech mužů a žen v rámci rodiny i mimo ni

3.1.	Postoje mezi mužem a ženou

3.2.	Změny v postavení mužů a žen

3.3.	Rozvodovost ve Spolkové republice v roce 1984

3.4.	Rozhodnutí žít sám

3.5.	Věrnost a sbírání sexuálních zkušeností

3.6.	Oddělení mužských a ženských rolí

3.7.	Dynamice individualizace

3.8.	Konflikty mužů a žen

"Ačkoli, jak jsem již uvedla, byly všechny kapitoly velmi zajímavé, přesto bych se ráda věnovala jen jedné konkrétní, a to kapitole čtvrté s názvem: Já jsem já: o izolovanosti, společném životě a konfliktech mužů a žen v rámci rodiny i mimo ni. Tato kapitola je pro mne nejzajímavější nejen pro možnou komparaci s vlastními zážitky a zkušenostmi, ale také pro údaje, u kterých, ačkoli je nemohu z vlastní zkušenosti potvrdit či vyvrátit, je nasnadě, že jsou každodenním chlebem mnohých lidí, i když všeobecně proklamovaným trendem je právě jejich opak.
Již v úvodu kapitoly autor poukazuje na to, že ženy i muži proti sobě v každodenní realitě manželství i rodiny stojí s jistou zraněnou citlivostí a „ozbrojenou bezradností“ (str.161). Některé z příčin tohoto postoje, či motivy, které k němu vedou, jsou rozpracovány v podkapitolách, ale dle mého názoru jde jen o přirozené vyústění reakcí na aktuální témata daných problémů v minulosti. I problémy, stejně jako reakce na ně, se s postupem času vyvíjí. Nemůžeme tedy např. očekávat naprostou nediskriminaci žen v zaměstnání v současné době, pokud víme, že cca před sto lety byla v naší společnosti práce žen naprosto nepodporována až odsuzována. Je tedy logické, že za pouhých sto let nemůže dojít ke stoosmdesátistupňovému obratu bez naprostých pozůstatků minulých dob.

Ačkoli je z textu patrno, že autor ve většině případů vychází ze situace panující ve Spolkové republice, můžeme zde najít hodně společného s republikou naší. Můj osobní dojem je, že toto společné, o kterém mluvím, může být společné jen proto, že situaci v České republice mohu z důvodu svého věku srovnat pouze s aktuálním stavem, ne však s jeho vývojem a toto srovnání probíhá se situací Spolkové republiky kolem roku 1986 (rok vydání německého originálu), tedy více jak před dvaceti lety. Je tedy patrné, že problémy, které byly ve Spolkové republice řešeny před tolika lety, jsou u nás právě aktuální – čemuž není divu, vzhledem k pokrokovosti Německa.
K celkové situaci mužů a žen se autor vyjadřuje následovně: na jedné straně údajně došlo k významným změnám, a to zejména v oblasti sexuality, práva a vzdělávání – pomineme-li však sexualitu, jedná se spíše o změny ve vědomí a na papíře. Proti tomu na druhé straně stojí konstantní povaha chování a situaci mužů a žen (zejména tedy na trhu práce a v oblasti sociálního zabezpečení). To má zdánlivě paradoxní důsledek, a to, že větší rovnost vyzdvihuje zřetelněji do vědomí trvající a prohlubující se nerovnosti (str.162). Tento jev, jak jej autor vysvětluje dále, je důvěrně známý i v našem prostředí. Mladé, ambiciózní dívky se stejným vzděláním jako muži jsou často v práci diskriminovány právě těmi muži, kteří zastávají názory o rovnosti – ovšem po jejich slovech nenásledují činy. Právě tyto rozpory, ke kterým dochází v důsledku rozdílnosti myšlení týkajícího se trhu práce a společného zájmu, jsou dle mého názoru určujícím prvkem dalšího vývoje. Proto se i autor zmiňuje o prognóze dlouhodobého konfliktu, což se vysvětluje jako to, že určující pro příští léta bude, že muži a ženy budou stát proti sobě. Tato prognóza ovšem zatím není doloženým faktem, jedná se o tezi, kterou bude třeba empiricky doložit a poté teoreticky rozpracovat (str.162)."

Práce do předmětu Problémy současné společnosti - Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií.