1.

Úvod

2.

Dům

3.	Rodina a její vztahy

4.	Architektura domů

5.	Vztahy mezi generacemi

6.

Závěr

Úryvek z knihy:
"Takový jemný cit můžeme dokonce spatřit i u bojovníků Kamakurovy periody (1185 - 1333), který způsobil obrovskou sociální revoluci. Znovu v Ashikagově období představuje láska mezi rodiči a dětmi hlubokou a základní sílu.
V každém období usilovali Japonci o vyhlazení sobeckosti uvnitř rodiny a o realizování úplného splynutí sebe sama a ostatních. I přesto, že je tento cit klidný, je v podstatě velmi intenzivní a plný vášně. Kdykoli se setká s překážkou, otočí se tento jemný cit v mocnou vášeň, až dokonce přemůže jednotlivce v zájmu celé rodiny, a pak nešetří ani jeho život.
Jednotlivec je připraven k obětování svého života pro své rodiče nebo pro dobré jméno svého domu. Tato oběť je pociťována tak, aby měla co největší význam v jeho životě. Takovou osobou byl samuraj, který byl na toto celý život připravován. Klid rodinné lásky obsahuje obětování ega, které zamezuje urputnému lpění na životě.
Domácnost a rodina představují uskutečnění rozšiřujících se vzájemných vztahů Japonska. Tento vztah se stává základem rozvoje domácnosti jako takové. Výsledkem toho je nevhodné rozvíjení společnosti lidí postavené na myšlení jednotlivce. Pojetí domácnosti v Japonsku má jedinečný a důležitý význam jako společnost všech společností.
Stejným fenoménem je i architektura. Domácnost jako struktura mezilidských vztahů je představována nákresy domu jako budovy. Především fyzický dům představuje domácnost, která neuznává diskriminaci. Žádný pokoj není s ostatními spojen zámkem, jinými slovy - pokoje nejsou odděleny. Přesto existuje shoji (posuvné dveře) nebo fusuma (plenta). Rozdělení domácnosti poukazuje na neshody v domácnosti. I když na dveřích v pokojích nemají zámky, mají je na venkovních dveřích. Za těmi může být další ochranou plot, zeď a v mimořádném případě i ochranný příkop. Dům v Evropě je rozdělen na jednotlivé pokoje, které jsou odděleny zdí a pevnými dveřmi. Tyto dveře mohou být zajištěny složitými zámky tak, že pouze majitel klíče může volně vstoupit do domu. V principu je to konstrukce zdůrazňující individualitu a oddělenost.
Lidé jako celek nejsou nic než jedna velká a sjednocená domácnost pocházející ze stejných předků. Úcta dětí k rodičům a loajalita jsou nezbytné ctnosti, které definují jednotlivci v souladu se zájmy celku.
Požadavky na oddanost a úctu dětí k rodičům zahrnují přijatelný stupeň jasné nerozumnosti. Každé dítě by mělo být přiměřeně oddané a uctivé, tolerována je určitá míra nerozumnosti. Rodina je základem všech lidských společností, tvoří základní jednotku lidského společenského života.
Stát je omegou všech lidských společností, je to základní jednotka duchovního společenského života. Rodina je nejmenší a stát největší jednotkou sjednocení. Úcta dětí k rodičům byla zdůrazňována především v období vlády Tokugawi (1600 - 1868). Rozdíl mezi loajalitou a úctou děti k rodičům plyne z pochopení národa jako celku."