1.	Sociální potřeby v rámci motivace, klasifikace potřeb

1.1.

Motivace

1.1.1.

Hierarchie potřeb – Abraham Maslow

1.1.2.

Vlastnosti seberealizujících lidí

1.1.3.

Klasifikace potřeb – Erich Fromm

2.	Interpersonální chování, jeho dimenze, kooperace a soutěžení

2.1.	Interpersonální chování se uplatňuje na 5 úrovních:

2.1.2.

Úrovně interakce

2.2.	Interpersonální chování dle psychologa z Harwardu Timothy Leary

2.2.1.

Interpersonální chování posilují

2.3.	K. Horneyová: 3 typy sociálních strategií

3.	Sociální kognice

3.1.	Sociální kognice (percepce)

3.1.1.

Základní principy sociální percepce

3.2.	Interpersonální percepce

3.2.1.

Poznávání druhých lidí

3.2.2.

Posuzování druhých lidí - struktura sociální percepce

3.2.3.

Individuální odlišnosti při percepci

3.2.4.

Posuzovací chyby

4.	Sociální komunikace

4.1.	Sociální komunikace

4.1.1.

Funkce jazyka

4.1.2.

Význam slova

4.1.3.

Verbální komunikace – slovní

4.1.4.

Neverbální komunikace – mimoslovní, řeč těla, způsoby chování, atd.:

4.1.5.

Komunikace – souhrn

5.	Komunikační styly. Agresivní, pasivní, manipulativní, asertivní komunikační styl

5.1.	Komunikační styly

5.1.1.

Asertivní techniky

5.1.2.

Komunikaci narušuje

5.1.3.

Komunikační dovednosti

6.	Sociální skupiny a jejich charakteristiky

6.1.	Dělení sociálních skupin

6.2.	Struktura malé společenské skupiny

6.3.	Sociální pozice a její měření

6.4.	Dynamika malé společenské skupiny

6.5.	Vůdcovství ve skupině

7.	Mezilidské vztahy a jejich utváření, interpersonální atraktivnost

7.1.	Mezilidské vztahy

7.1.1.

Utváření mezilidských vztahů

7.1.2.

Interpersonální atraktivnost

7.1.3.

Afiliace

8.	Agresivita jako společenský problém

8.1.	Agresivita

8.1.1.

Druhy agrese

8.1.2.

Ve škole

8.1.3.

Agresivita probíhá v těchto oblastech

9.	Teorie agrese, mírnění agresivity

9.1.	Agresivní chování

9.2.	Teorie agrese

9.3.	Fyziologická stránka agrese

9.4.	Sociální vlivy na agresi

9.4.1.

Zvládání agresivních projevů

10.	Prosociální chování, altruismus, empatie, afiliace

11.	Hodnoty, hodnotová orientace

12.	Zátěžové situace v životě člověka

12.1.

Stres

12.2.

Frustrace

12.3.

Deprivace

12.4.

Konflikt

12.5.

Krize

13.	Odolnost vůči zátěži, adaptační mechanismy

13.1.

Řešení konfliktů

13.2.

Zvládání stresu = Coping

13.3.

Adaptace

14.	Kultura a její formativní působení

14.1.

Kultura

14.1.1.

Kulturní vzorec

14.1.2.

Lidská psychika je v každé kultuře daná (Fromm)

14.1.3.

Formování kultury

15.	Socializace

15.1.

Mechanismy socializace

16.	Postoje, jejich struktura a vlastnosti

16.1.

Postoje

16.1.1.

Struktura postojů

16.1.2.

Vlastnosti postojů

16.1.3.

Utváření postojů

16.1.4.

Změny postojů

16.1.5.

Předsudky

17.	Gender a sociální chování

17.1.

Gender

17.2.

Sociální podmíněnost

17.3.

Biologická podmíněnost

17.4.

Kulturní podmíněnost

17.5.

Teorie vzniku a vývoje pohlavních rozdílů

"INTERPERSONÁLNÍ PERCEPCE:
- vnímání člověka člověkem
- kvalita pozorovatele závisí na senzitivitě, zkušenosti, inteligenci, dobrém vztahu k sobě, emocionální stabilitě, schopnosti objektivity (odstupu), schopnosti empatie

Poznávání druhých lidí:
- informace, které nám druhý jedinec jako objekt poznání poskytuje, se opírá o:
o jeho chování – nejvýznamnější zdroj informací, nelze však podle toho soudit jeho vnitřní zdroje, navozuje současné pocity
o fyzický zjev – stavba těla, barva vlasů, atd., vyvolává předešlé pocity spojené s podobnými lidmi nebo s tradičními názory (silnější lidé jsou dobrosrdeční)
o verbální projev – může jít o nespolehlivý zdroj (tendence jevit se v žádoucím světle)
o neverbální klíče – celá řada pozorovatelných rysů (např. mimika, pohyby), jejich interpretace může být zdrojem chyb
o určité kontextuální aspekty – obtížně se adekvátně interpretuje, jestliže nejsou zasazeny do určitého kontextu (měli bychom posuzovat opatrně)

Posuzování druhých lidí - struktura sociální percepce:
• atributivní složka – připisujeme určité vnějších a vnitřní charakteristiky
• očekávací složka – zahrnuje celou řadu očekávání ze strany poznávacího subjektu, často jsou nevědomá, registrujeme je, pokud se nevyplní
• afektivní složka – vyjadřuje citovou reakci na určité vlastnosti a projevy vnímaných osob, součástí je empatie

Při percepci druhých můžou vzniknout individuální odlišnosti, které jsou způsobené především:
• věkem – ovlivňuje selekci rysů a vlastností, kterých si na druhých všímáme
• mezipohlavními rozdíly – jinak soudí ženy a jinak muži
• osobnostní rysy – např. empatie, autoritářství, hostilita, agresivita
• inteligencí

Posuzovací chyby:
• haló – efekt – první dojem může ovlivnit celý obraz, vzbuzuje sympatie či antipatie
• projekce – posuzujeme druhé podle sebe a připisujeme jim vlastnosti (především negativní)
• efekt shovívavosti – efekt dobroty a přísnosti, tendence hodnotit rozdílně lidi (podle kladného vztahu k osobě nebo podle výhrad k dané osobě)
• chyba centrální tendence – snaha vyhýbat se při hodnocení krajním pólům, označujeme pouze střední póly (např. dobrý, slušný)
• předsudky – ovlivnění na základě zaujatosti vůči člověku, rase, pohlaví, apod.
• efekt přání – tendence vidět lidi tak, jakými si přejeme, aby byli
• nesprávné úsudky – teorie osobnosti člověka, který je přesvědčen, že jestliže vnímaná osoba má vlastnosti X, pak má i Y (např. vysoké čelo – inteligence)
• figura a pozadí – sklon posuzovat člověka na základě charakteristiky lidí, mezi nimiž žije, patří k nich, připisujeme mu stejné vlastnosti
• atraktivnost a neatraktivnost – zda vnímanou osobu pěknou/nepěknou hodnotíme příznivěji/nepříznivěji
• nálady a motivační stavy – ovlivňuje libost a nelibost, promítá se do interpretace
• implicitní teorie osobnosti – před percepcí předpokládáme určité povahové rysy (někdo nám řekne, že je příchozí fajn – percepce je ovlivněna)
• efekt generalizace – z určitého konkrétního projevu usuzujeme na obecnou platnost a existenci vlastnosti osobnosti (dítě nepozdraví – je nezdvořilé)"

Práce obsahuje schéma.
Vypracované otázky ke zkoušce na OSU.