1.	Prostředí v životě člověka

1.1.	Vliv prostředí

1.2.	Strukturu životního prostředí je možné přiblížit jako určité sféry vztahů

1.3.	Typologie prostředí

1.3.1.

Městské X venkovské prostředí

1.3.2.

Sídliště

1.4.	Typologie prostředí z hlediska pedagogického

1.5.	Souvislost mezi Prostředím a Vývojem Společnosti (tedy i výchovou)

1.5.1.

Statický směr

1.5.2.

Dynamický směr

2.	Úloha prostředí ve výchově

2.1.	Vztah mezi prostředím a výchovou plní tři role

3.	Ohrožení rozvoje osobnosti prostředím

3.1.	Problémy ohrožení

3.2.	Důsledky ohrožení

3.3.	Ohrožení lze sledovat na úrovni

3.4.	Výchovný pracovník se má snažit o

4.	Ochrana práv dítěte

4.1.	Úmluva o právech dítěte

4.2.	Nestátní organizace pro ochranu práv dětí v ČR

4.3.	Skupiny dětí, jejichž vývoj je ohrožen

4.4.	Ochrana dítěte je řešena

4.5.	Dítě ulice – definice

4.6.	Program „5P“ (přátelství, pomoc, péče, prevence a podpora)

"Všechna popisovaná prostředí se navzájem prolínají a doplňují.
ð Z hlediska velikosti prostoru hraje zásadní roli v socializačním procesu mikroprostředí, které působí intenzivně, bezprostředně a s vysokou frekvencí.
ð Určující prostředí je ale makroprostředí, protože ovlivňuje po všech stránkách všechna další prostředí (poměry v regionu lokalitě i např. v rodině).
ð Lokální prostředí zahrnuje všechny tři základní oblasti (přírodní kulturní společenskou). Na těchto podmínkách vyrůstá společenský život. Představuje v podstatě zorganizovaný způsob života lidí v daném místě, který se odvíjí od ekonomické stránky lokality, jaké výrobní a obchodní jednotky se v ní vyskytují, jaký mají charakter (zemědělský průmyslový a pod.).
ð Zanedbatelný není ani společensko kulturní charakter lokality. Jaké jsou v daném místě kulturní a vzdělávací instituce, na jaké úrovni je celkový kulturní život (společenské organizace tělovýchovné mládežnické zájmové organizace), které dotváří celkový daný obraz lokality. Všichni obyvatelé lokalit jsou rozčleněni do sociálních skupin např. věkových, profesních, zájmových, etnických apod., ale i do společenských vrstev vymezených společenským postavením v daném místě materiálními a majetkovými poměry, vzděláním, podílem na moci a řízením dané lokality.

Městské û venkovské prostředí:
Z hlediska utváření osobnosti má každá taková lokalita své problémy. Jde o místní hodnoty výchovné a vzdělávací, způsob jejich využití ve všech výchovných institucích. Citelné rozdíly se vyskytovaly mezi městským prostředím a venkovským. V posledních desetiletích došlo k postupnému vyrovnávání a sbližování. Život na venkově se radikálně změnil. Tyto změny se promítly do rozvoje osobnosti především dětí a to jak v pozitivním slova smyslu, tak i v negativním. Izolovanost venkova se postupně odbourala což se rovněž projevilo přímo v životě rodin a chodu domácností. Výrazně se změnila i mobilita venkovského obyvatelstva a celkový rytmus života na venkově.

Ü Tyto rozdíly poznamenávají utváření osobnosti dítěte a odrážejí se v jeho charakteru. Na druhé straně je třeba vidět i jisté přetrvávající rozdíly v oblasti služeb, bydlení a celkového životního stylu - existují tedy rozdíly:
ü v sociální přizpůsobivosti
- městské děti a mládež jsou adaptabilnější, racionálnější, samostatnější, odbojnější, méně sebekritické a disciplinované než venkovské děti
ü kontaktech s lidmi, sociabilitě
- ve městech existuje více kontaktů, ale méně osobních styků
ü míře radikalismu a konzervatismu
- obyvatelé venkova jsou konzervativnější, i když s rostoucí celkovou informovaností rozdíly pomalu mizí
ü životních aspiracích
- náročnost na povolání, vzdělání je u městských dětí a mládeže vyšší"

Vypracovaná otázka do Sociální pedagogiky.